Natalia
Příběhy fanoušků: Matěj (ČR)
Madrid 2011
Cannes 2012
Polsko 2013
Kišiněv 2019
Světlogorsk 2019
Moje srdce bilo jako splašené a hlavou se mi honily smíšené pocity nervozity, očekávání, radosti, když v tom se otevřely dveře a do příletové haly madridského letiště vstoupila mladá dívka s úsměvem na rtech. Nebyl to nikdo jiný než jedna z největších hvězd Latinské Ameriky, můj velký idol, herečka a zpěvačka, žena s velkým srdcem – Natalia OREIRO!
Příběh o tom, jak se se setkal s Natalií Oreiro má šťastný konec, ale poněkud trpký začátek...
Duben 2011
Když byla premiéra filmu Miss Tacuarembó ve Španělsku ohlášena na 6. května 2011 byl jsem sice šťastný, ale zároveň jsem měl své pochyby o tom, zda premiéra filmu skutečně proběhne, protože toto datum bylo již třetím datem premiéry filmu. Byl jsem v kontaktu s produkční filmu Evou Marciel, která mě však utvrdila, že datum je finální a že Natalia Oreiro bude přítomná na premiéře. Neváhal jsem, koupil jsem si letenky a zarezervoval hotel. Byl jsem nadšený, to vše až do doby dvou týdnů před premiérou...Eva Marciel mi napsala, že premiéra musí být bohužel odložena na 13. května a že Natalia Oreiro nemůže přijet kvůli jiným pracovním závazkům. Musím říct, že jsem byl zklamaný, i když jsem s touto variantou počítal, stále jsem doufal, že se můj sen stane skutečností a já se s Naty setkám. Ale rozhodl jsem se 4. května do Madridu stejně odjet a udělat si dovolenou. Madrid je nádherné město a moc jsem si ho užíval.
V pátek 6. května 2011 večer mi přišel e-mail od Evy Marciel, kde psala, že Natalia nakonec do Madridu přeci jenom poletí a bude součástí promo akcí filmu, psala, že Natalia přiletí v neděli 8. května. Úžasná zpráva, ale nevěděl jsem co dělat...moje zpáteční letenka byla na 8. května, neměl jsem hotel ani další zpáteční letenku...ale po chvíli jsem se rozhodl, že přeci neodletím v samý den, jako můj idol přiletí! V sobotu jsem si koupil nový let, zařídil nové ubytování a byl jsem odhodlán udělat vše pro to, abych s Naty mohl strávit co nejvíce času...
Den 1 – Neděle (8-5-2011)
Plný očekávání jsem se v neděli 8.května 2011 odpoledne dostal na ohromné madridské letiště Barajas, bylo něco po jedné hodině a přímý let z Buenos Aires linky Aerolineas Argentinas měl dorazit ve 13:40. Nevěděl jsem, zda tímto letem Natalia Oreiro opravdu přiletí, jedinou indícií mi bylo sdělení Martína Sastre na jeho stránce Twitteru, že se jde setkat s kamarádkou Naty. Po chvíli čekání kolem, jsem rozpoznal samotného Martína, který pečlivě zkoumal příletovou tabuli. Rozhodl jsem se, že s ním promluvím...Španělsky. Martín byl moc milý, vyfotil se se mnou a dal mi podpis a hlavně mi také potvrdil, že Naty tímto letem ve 13:40 přilétá.
Letadlo z Buenos Aires přistálo přesně ve 13:42 a po 50 dlouhých minutách čekání se ve vestibulu konečně objevil Divoký Anděl! Krásná a svěží, s černými brýlemi a v černých šatech se Natálka přivítala s Martínem. Ihned poté mě spatřila a okamžitě mě objala. Byla okouzlující...
Naty: „Ty jsi vysoký,“ smála se.
Matt: „Ano, ale když jsem tě viděl poprvé na koncertu v Praze, byl jsem mnohem menší!“ Naty se usmála a řekla: „Sí, en Lucerna!“
Naty: „Ty bydlíš v Madridu?“
Matt: „Nene, v Praze, ale přijel jsem na premiéru a hlavně, abych se s tebou setkal!“
Naty se na mě nevěřícně podívala a usmála se: „Už jsi viděl film?“
Matt: „Ano, je báječný, moc se mi líbil!“
Naty: „To jsi ho viděl na internetu?“ Usmála se.
Matt: „To ne, koupil jsem si DVD na ebay.“ Naty se zasmála. „Jako Cándida jsi byla skvělá, nemohl jsem tomu věřit!“ Natož Naty udělala grimasu jako Cándida a opět se zasmála. Potom jsem Naty poprosil o podpis a fotku!
Naty: „Uvidíme se zítra na konferenci, ahoj!“ A už odcházela v objetí s Martínem ven z letiště s nákladem svých kufrů.
Nemohl jsem tomu věřit...můj idol je mnohem lepší, než jsem si kdy představoval... přirozená a milá, bezporistřední, krásná a především okouzlující! Natalia Oreiro!
Den 2 – Pondělí (9-5-2011)
Tisková konference k filmu Miss Tacuarembó byla ohlášena na 11.30, ale již od 10 hodin se v sálech kina Cine Princesa kousek od Plaza de Espana konaly rozhovory pro různá média s hlavními aktéry filmu. Před kinem jsem se setkal s Evou Marciel, produkční filmu a společně jsme šli dovnitř. Trvalo jenom chvilku a jako první se objevila Naty Oreiro a Martín Sastre...vše se chystalo no rozhovory a konferenci a já jsem měl šanci popovídat si s Naty! Oblečená v Las Oreiro měla Naty kabelku od Chanel, krásně voněla a občas si upravila make-up nebo zkontrolovala zprávy na svém BlackBerry.
Prvně jsem jí poprosil o podpis pro fanclub a ukázal jsem jí fotku z tiskové konference z Prahy z roku 2000, Naty si ihned vzpomněla a říkala, že Praha je nádherné město, že se tam určitě vrátí! Dále jsme se bavili o jejích filmech, Infancia Clandestina je drama a Mi Primera Boda zase velice vtipná komedie. Naty říkala, že chce hrát víc v dramatech, obdivuje filmy s Kate Winslet a Cate Blanchet. Říkala, že tento rok má v plánu ještě natočit Wakoldu, ta by se měla podle Naty začít natáčet v září, a pak film Mala. Zeptal jsem se Naty na Freedom for Joe a Naty říkala, že stále nemá potvrzená data, ale že je moc nadšená a taky, že bude zpívat bolero. Natož jsem se Naty zeptal, jestli nehodlá vydat nové CD a Naty řekla, že ano. Ale ne nyní. Nyní chce točit filmy. CD vydá, ale bude její vlastní, bude osobní a nechce, aby na něm byly songy z telenovel a filmů.
Vše bylo přichystané a Naty čekal první rozhovor pro televizi. Po rozhovoru se Naty setkala s Alejandrem Tous a společně udělali rozhovor pro pořad MD pro televizní stanici Madrid Directo. Následoval další rozhovor pro Tele Madrid, tentokrát v sále kina, a pak už rozhovor pro TVE. Naty vždy mluvila o filmu, o svých dvou postavách a také o víře, jelikož je podstatnou součástí filmu.
Po rozhovoru pro TVE se šlo ven, kde čekalo spoustu fotografů připravených na photocall. Nejprve se fotili hlavní hvězdy filmu dohromady – Naty, Martín, Alejandro a Rossy de Palma, a pak každý zvlášť. Naty byla pak ještě požádána, aby udělala extra fotky pro časopis u modré stěny.
Následovala tisková konference, ta začala ve 12 hodin a za přítomosti aktérů se reportéři ptali na otázky ohledně natáčení a filmu. Po konferenci, která trvala půl hodiny, šla Naty opět ven, aby nafotila další fotky. Jako poslední jí čekal rozhovor pro rádio, který ukončila před jednou hodinou. Po domluvení dalších detailů před zítřejší premiérou Naty a Martín odjeli společně. Ještě před odjezdem mě Naty opět objala a řekla, že se těší, až se zítra opět uvidíme. DIIVINA TOTAL!
Den 3 – Úterý (10-5-2011)
Předpremiéra filmu byla oficiálně naplánovaná na 21.30, ale fotografové a média se začala sjíždět již po osmé hodině a vše se chystalo na očekávanou premiéru filmu ve Španělsku. Setkal jsem se s ostatními fans Naty a společně jsme čekali uvnitř kina, kde se měl odehrát photocall a rozhovory pro média.
Přesně v deset hodin se ve dveřích objevili Martín Sastre, Rossy de Palma, Alejandro Tous a Natalia Oreiro a po červeném koberci došli až před plakáty filmu, kde se photocall konal. Nejdříve se fotili všichni dohromady, pak jednotlivě a pak po skupinkách...Naty a Rossy, Naty a Martín...
Následovala série rozhovorů přímo z červeného koberce. Naty měla tři rozhovory pro televizi a pak už šla s celým týmem do plného kina sálu, kde film představil Martín Sastre. Každý pak sám řekl pár slov k divákům a projekce filmu mohla začít. Vidět MT a užívat si ho s diváky na velkém plátně byl další zážitek k nezaplacení!
Po promítání filmu čekali aktéři v hale kina, kde se fanoušci mohli fotit se svými oblíbenci i získat jejich podpisy. Následovala after-party, kam se většina lidí přesunula. Hrála hudba ze soundtracku Miss Tacuarembó a Naty tančila a bavila se se všemi kolem....zkrátka ESTRELLA de la noche!
Den 4 – Středa (11-5-2011)
Na premiéře filmu nás Naty pozvala na osobní setkání u ní v hotelu Room Mate Oscár a ve dvanáct hodin jsem se sešel s Robertem z Polska, Victorií z Ruska a Alexandrou a Mirelou z Rumunska v lobby moderního hotelu přímo v srdci Madridu v blízkosti hlavní tepny města Gran Vía. Chvíli po dvanácté přišla Naty a ihned nás všechny objala a přivítala, posadila se k nám a skoro hodinu jsme se bavili, smáli se, fotili...
Naty nám řekla, že je velice spokojená se španělskými kritikami filmu Miss Tacuarembó, ale že film ve Španělsku nemá nejvetší propagaci, protože to nebyla velká filmová produkce. Dále nám prozradila, že má v jednání nový americký film s velkou produkcí The Blue Mauritius, kde bude hrát profesionální zlodějku. Naty řekla, že si změnila svoje tetování, protože jí to předchozí přišlo velice agresivní a mladistvé, nyní má místo něj květiny a líbí se jí mnohem víc. Občas si tetování zakryje, ale jen proto, že se jí nehodí k šatům. Naty nám řekla, že šaty, co měla včera na premiéře, jsou od Las Oreiro, ale byly vyrobeny pouze v jednom provedení speciálně pro premiéru filmu v Argentině. Ale kvůli protestům Naty nemohla na premiéru přijít, tak mohla šaty využít až na španělské premiéře filmu. Kvůli premiéře filmu taky Naty nemohla přijít na oslavu narozenin nejlepší kamarádky Valerie Lorcy, ale říkala, že jsou neustále v kontaktu.
Ještě než jsme se rozloučili, tak jsme Naty zazpívali Feliz Cumpleaňos. Naty se smála, všechny nás políbila a řekla, že už jí je konečně taky 24! :-)
Naposledy jsme se s Naty setkali na pár vteřin na letišti, kdy byla velice zaneprázdněná, ale znovu nás všechny objala a řekla, že se znovu uvidíme...pak už prošla do bezcelní zóny, aby mohla ve 22.05 hodin odletět zpět do Buenos Aires. Stejná a svěží jako při příletu, Naty měla na sobě černé šaty a zelenou bundu...Natalia OREIRO - hvězda telenovel, filmů a pop scény, je stejně tak lidská jako my všichni!
Děkuji Naty, že se můj sen stal realitou!
To nejlepší na Natálce je, že je tak lidská! Je to člověk plný energie, váží si každé maličkosti a raduje se z každé sekundy! To světlo v jejích očích je nenahraditelné, kouzelné. Natálka mi tak dnes i denně dokazuje, proč stojí za to mít jí tak rád!
Duben – Květen 2012
Byl jsem vděčný, že jsem měl zkušenost ze setkání s Naty z Madridu, protože mě to tak připravilo na to, co se odehrálo v Cannes. Člověk musí být zkrátka připraven na vše, když se jen těžko dá předpokládat, co se vlastně stane...
Potenciál jet do Cannes a setkat se s Naty zde byl již dlouho, co nám ale scházelo, byla konkrétní data a potvrzení, že tam Naty opravdu bude. Ukázalo se, že Natálčin film ‘Infancia Clandestina‘ bude mít premiéru právě na festivalu v Cannes a Naty také při té příležitosti bude moci propagovat značku L’Oreal. Na několika frontách jsem zkoušel získat nějaké konkrétní informace, ať už od filmových tvůrců nebo od L’Orealu. Od filmu jsem se nikdy žádné odpovědi nedočkal, ale naštěstí L’Oreal byl shovívavější a potvrdil nám data 22. a 23. května. Proto jsme si také s Renatkou koupili letenky a rozhodli se za Naty vydat. Samozřejmě to nebylo tak snadné, protože dva týdny před odletem jsme se dozvěděli z oficiálních festivalových zdrojů, že světová premiéra filmu Naty se bude konat přesně jeden den před naším příletem, 20. května 2012. S Renatkou jsme o tom dlouho uvažovali, ale nakonec jsme se rozhodli, že by nám bylo líto propásnout film s Naty jen o jeden den. Proto jsme si koupili nové letenky a na francouzskou riviéru jsme se vydali již 19. května, přesně na Natálčiny narozeniny...
20-5-2012
Protože jsme se ubytovali v Nice, tak jsme se do Cannes v neděli 20. května vydali již brzy ráno, abychom si mohli koupit lístky na první promítání filmu ‘Infancia Clandestina‘ pro veřejnost, jež se konalo v 11.15 hodin v Theatre Croisette. Po představení se konala i tisková konference a bylo to právě tam, kde jsme doufali, že se s Naty poprvé setkáme.
Zklamání číslo 1: V Cannes ten den bylo hodně zataženo, chvilkami pršelo a my museli čekat od devíti hodin venku, abychom se dostali dovnitř promítacího sálu. Problém byl ten, že festival neprodává místenky a v podstatě jde o to, že kdo dřív přijde, ten se dostane do sálu a dobře si sedne. Mysleli jsme si, že hlavní herecké hvězdy filmu přijdou přes hlavní vchod a promítání filmu uvedou. Ale bylo již 11 hodin, fronta na film byla až za roh a filmový štáb stále nikde. Po jedenácté nás pustili dovnitř a nakonec bylo dobře, že jsme stáli hned vpředu, protože jsme se tak hned dostali do sálu a mohli si sednout do první řady. Chtěli jsme být blízko Naty při představení filmu. Jenže film začal a žádné představení se nekonalo...
Film Infancia Clandestina: Od prvního momentu až do posledního jsem věděl, že mám šanci vidět ten nejlepší film s Naty do této doby. Myslím si, že Naty hraje v dramatech velice dobře a ve filmu to jen dokazuje. V každé scéně byla naprosto dokonalá a i film celkově vyniká svým pojetím, hudbou a hlavně osobním emotivním příběhem. Po skončení jsem jen v úžasu zůstal sedět a nevěděl co říct, aby to dokázalo zhodnotit filmový zážitek, jež jsem právě prožil.
Zklamání číslo 2: Po promítání ihned přišel organizátor festivalu, překladatelka a režisér Benjamín Ávila. Adrenalin stoupal, to byl ten moment, kdy Naty měla přijít také, aby odpovídala na otázky přítomných. Stále nic. Přišel herec Ernesto Alterio. Naty stále nikde. Přišel scénárista Marcelo Müller. Naty nikde. Když jsme si uvědomili, že Naty tam není a že ani nepřijde, úplně mě polilo horko a udělalo se mi špatně...‘Co když do Cannes vůbec nepřiletěla? Co když to na poslední chvíli odřekla. Má malého syna, mohlo se stát cokoliv!‘ S Renatkou jsme na sebe jen bezradně koukali a ani jsme nevnímali odpovědi filmových tvůrců na dané otázky. Po konferenci tvůrci odcházeli speciálním východem, Benjamín Ávila byl obklopen novináři, proto jsme s Reni rychle utíkali za hercem Ernestem Alterio (pozn.: s jeho tatínkem se Naty objevila ve filmu Cleopatra), kterého jsme se na Naty zeptali. „Myslel jsem, že tady Naty bude. Nevím, kde je,“ zněla odpověď a já myslel, že asi omdlím, tolik kilometrů pro nic. Naštěstí nás také slyšela jedna z produkčních filmu: „Naty sice není tady, ale rozhodně je v Cannes,“ ujistila nás konečně. S Reni jsme tak se smíšenými pocity šli ven z promítacího sálu s myšlenkou ‘Co dál‘ v mysli.
Štěstěna se naštěstí vrátila: Před Theatre Croisette jsme uviděli samotného režiséra Benjamína Ávila s producenty. S Renatkou jsme za ním šli pod záminkou vyfotit se s ním a zeptali jsme se ho na Naty. Benjamín nám potvrdil, že Naty přijde na večerní promítání filmu v 19.15 a pak, buďto že viděl naše umučené výrazy nebo že má opravdu zlaté srdce, nám prozradil, že již v 18.30 se bude konat setkání herců a producentů v prostorách festivalu, pouze kousek od promítacího sálu, a abychom přišli na setkání s Naty přímo tam.
Setkání s Naty: S Renatkou jsme netrpělivě čekali v prostorách festivalu a vybaveni jsme byli ohromnou bílou kyticí pro Natálku k narozeninám. Při čekání jsme se seznámili s fotografkou pro argentinský magazín Hola Maite, která byla velice milá a sdílela naše nadšení. V 18.50 přijelo černé auto s nápisem ‘Cinema from Spain‘, otevřely se dveře a vyšla nádherná Natalia Oreiro. Měla na sobě krásné černé šaty od Pabla Ramírez, byla učesaná a měla krásný make-up. ‘Hola,‘ volala Naty už od auta a s deštníkem v ruce přicházela k nám. Měl jsem takovou radost, že mě Naty poznala a ihned mi dala pusu a zdravila mě, v ruštině: ‘Privět! Kak dela? Charasho?‘ Takže od Madridu se nic nezměnilo, protože i tam mě Naty rusky zdravila, bylo to vtipné i milé zároveň. Hned jsem jí řekl, že rusky ne, že jsme Češi. Naty se smála: ‘Sí, verdad, yo hablando en ruso!‘ Konečně jsem Naty představil Renatku, bylo tak krásné, že jí Naty znala, i když ne osobně. Naty spěchala na slavnostní přípitek s producenty a herci filmu před premiérou, ale s Renatkou jsme byli velice obezřetní a vplížili jsme se do VIP místnosti také. Když nás Natálka viděla, ihned se s námi chtěla vyfotit. Byl jsem z ní dokonce tak nervózní, že jsem chtěl fotit a měl jsem vypnutý foťák! Naty nám řekla, že na stránku týdně chodí a že se jí moc líbí. Renatka také Natálce přinesla květinu k narozeninám, ze které měla ohromnou radost a mile ráda nám s ní zapózovala. Poprosila nás také, abychom jí květinu ještě chvíli pohlídali. Následoval photocall pro přítomné novináře, který byl nejen s Naty, ale také s režisérem a dalšími herci filmu. Poté fotografka Maite Naty poprosila o fotky pro magazín Hola, které nafotily s výhledem na pobřeží Cannes. Naty se pak ještě chvíli bavila s producenty a v 19.10 už museli všichni do promítacího sálu, aby film ve světové premiéře uvedli.
Všechno se odehrávalo velice rychle, s Renatkou jsme vzali květinu a spěchali rychle s davem herců, producentů a organizátorů. Ještě před vchodem do Theatre Croisette Naty nafotila další fotky pro novináře. Pokračovali jsme chodbami divadla až k promítacímu sálu. Nikdo se nás neptal na lístky, na povolení, šli jsme prostě s producenty a herci. Naty ještě z červeného koberce nafotila další fotky pro magazín Hola, a byly to právě tyto fotky, jež se pak v magazínu objevily. Nakonec celý tvůrčí tým pak byl v 19.20 již na pódiu a režisér Benjamín Ávila film představil. Rychle jsem šel k pódiu, abych natočil video s Natálkou. Poté jsme se s Renatkou usadili v plném sále a podruhé si tak mohli na velkém plátně vychutnat film. Emotivní moment jsme zažili po filmu, protože se celý sál zvedl a ve stoje tleskal režiséru za svůj osobní příběh, jež filmem vyprávěl. Standing-ovation trvala více jak pět minut a i na Natálce bylo vidět, že jí to dojalo. S Renatkou jsme tak sledovali dojetí režiséra, že se nám v jeden moment Natálka vytratila ze sálu, ale na schodech ven jsme jí opět slyšeli a pak i viděli, jak stojí s hercem Ernestem Alteriem před budovou divadla. Předali jsme jí květinu, Natálka nám opět děkovala a pak nám taky řekla, že zítra v 11 hodin bude na pláži u hotelu Majestic a abychom tam přišli. Pak už jsme jen sledovali Naty, jak ve 21.30 s květinou v ruce mizí v černém autě a jede do hotelu za synem Merlínem a manželem Ricardem.
Sice se celý večer odehrál velice rychle, ale byl to rozhodně nádherný zážitek, protože Naty byla vždy milá a plná energie a bylo na ní vidět, že je moc ráda, že jsme za ní přijeli!
21-5-2012
Jak nám Natálka předchozí den řekla, v 11 hodin už jsme s Renatkou netrpělivě čekali u pláže před hotelem Majestic. Pořád se nic nedělo, až jsme viděli fotografku Maite, tak nám spadl kámen ze srdce, že jsme na správném místě! V 11.30 po promenádě přicházela mladistvá dívka v dlouhé bílé sukni, bílém tílku a černé bundě. Jiná než včera a přitom stále stejná Natalia Oreiro. Ihned se s námi přivítala, dostali jsme pusu a pak už Naty musela s producenty jít do restaurace Majestic 65, kde se konalo setkání s médii. Chvíli jsme váhali, ale nakonec jsme také vešli. Naštěstí nás nikdo nekontroloval a tak jsme se dostali až na terasu restaurace a řekli jsme si, že tam na Naty počkáme. Chvíli jsme seděli, ale pak jsem se rozhodl, že se můžeme zkusit jít podívat dovnitř.
Když jsem ve 12 hodin vešel do luxusní restaurace, ihned jsem viděl samotnou Natálku sedět na gauči, jak čeká na rozhovor pro televizi. Šel jsem k ní a zeptal se jí, jestli by jí vadilo, že budeme s ní, když bude dávat rozhovory. A Natálka samozřejmě s úsměvem řekla, že ne. Ptal jsem se jí pak, zda by byla ochotná s námi udělat rozhovor, na což Natálka nadšeně kývla. Došel jsem pro Renatku a Natálka se s námi opět chtěla fotit. Ukázali jsme jí český Esquire a také TV Magazín. „Proč jsem na titulce?“ ptala se zvídavě a prohlížela si Esquire. „Je to iniciativa českých fanoušků, chtěli jsme tě vidět v českém magazínu!“ odpovídám jí a Naty byla velice ráda! Chvíli jsme se s Naty ještě bavili, ale pak už musela jít dělat rozhovor pro francouzskou televizi. S Renatkou jsme měli příležitost jí sledovat při práci. Po chvíli nás viděl organizátor a ptal se mě, co tam děláme. Naštěstí jsem se vymluvil na to, že čekáme na rozhovor s Naty, který jsme si včera domluvili, a tak jsme se nakonec bez velkých problémů zapsali do pořadníku a byl nám oficiálně povolen rozhovor s Naty pro stránku! Naty mezitím dokončila rozhovor pro televizi a čekala na rozhovor pro španělský magazín, proto nám sama navrhla, že bychom s rozhovorem mohli začít. Sedli jsme si na gauč a Natálka nám nadšeně začala na otázky odpovídat. Byla opravdu zlatá! Mluvila velice krásně, že jsem jí všemu rozuměl. Po chvíli nás však vyrušil organizátor, že ještě není naše řada a že Naty musí prvně udělat rozhovor pro ten magazín. Naty mu řekla, že čekala a že mezitím chtěla mluvit s námi. Šla tedy mluvit s reportérkou španělského magazínu a s Renatkou jsme jí tak mohli opět sledovat při práci. Pak nastala naše chvíle! Naty nám odpovídala na naše otázky, smála se, dělala grimasy, byla prostě svá a musím říct, že jsem si celý rozhovor velice užíval! Po rozhovoru jsme Natálku ještě poprosili o pozdrav pro stránku, který několikrát nahrála, než byl dokonalý. Bohužel nás pak organizátor přerušil s tím, že náš čas je u konce a že pro Naty jede auto.
Natálce jsme moc poděkovali za rozhovor a ještě jí rychle požádali o podpis. Natálka pak již netrpělivě čekala na auto a mezitím si psala na Blackberry (nejspíš s Ricardem, jak nám pak v hotelu Martínez řekla). Říkala nám, že Merlína často kojí a že se jí už po jejím miminku stýská. Ze srandy jsem se jí zeptal, jestli je nyní její syn Merlín (hodný) nebo Atahualpa (zlobivý) a Naty řekla že Merlín. Taky nám řekla, že Merlín dobře snáší let. Vzala do ruky Blackberry a k mému velkému překvapení nám ukázala několik soukromých fotek s Merlínem. Viděli jsme tak malinkého Merlínka po narození, s tatínkem, nebo jak leží v posteli přímo s Natálkou. Ve 13.20 pak už na Naty čekalo auto a ona musela jít pryč. Rychle jsme se ještě ujistili, že další den bude v hotelu Martínez a že se s ní určitě uvidíme a předáme jí dárečky k narozeninám.
Celé setkání s médii bylo pro mě velkým zážitkem, bylo báječné vidět Naty na promo akcích živě, ne jen z TV obrazovky. Bylo krásné, že si na nás Naty udělala tolik času, poskytla nám rozhovor, bavila se s námi, bylo vidět, že jí její fanoušci rozhodně nejsou lhostejní! Má opravdu zlaté srdce a je vidět, že si na nic nehraje!
22-5-2012
V úterý ráno jsme se setkali s dalšími fanoušky, Alex, která přijela se skvělou maminkou, Mirelou a Victorií, a šli jsme společně do hotelu Martínez, kde se konala prezentace kosmetické značky L’Oreal Paris. Věděli jsme, že tento hotel je nejprestižnějším hotelem v Cannes, ale byli jsme odhodláni dostat se dovnitř. Měli jsme referenci od manažerky L’Oreal Argentina, kterou jsme použili při vstupu do hotelu. Naštěstí vše proběhlo v pořádku a my se tak dostali do lobby. Zjistili jsme, že akce L’Oreal probíhají v sedmém patře. Jenže tam nám řekli, že nyní jsou všechny ambasadorky v patře druhém, kde se chystají, líčí a zkoušejí si šaty. Bylo po jedenácté hodině a my jsme zrovna sjeli výtahem do druhého patra, když při otevření dveří jsme viděli Natalii Oreiro, jak jde po schodech směrem k nám. Bylo to neuvěřitelné, takové skvělé načasování! Natálka se pozdravila s fanynkami, které ještě neviděla, a řekla nám, že jakmile bude moct, tak se za námi staví. A skutečně tak udělala, v 11.50 hodin za námi přišla (i s bodyguardem, který jí celý den následoval), měla právě nalakované nehty a natáčky ve vlasech. Sedla si k nám a bavili jsme se. Udělali jsme si takovou malou oslavu narozenin, zazpívali jsme Naty ‘Feliz Cumpleanos‘ a dali jí dárky z Rumunska, Ruska a České Republiky. Bylo vidět, že z každého dárku má Naty upřímnou radost. Natálce se velice líbily dárky od nás, jak starožitnosti od Muchy, tak Krteček pro Merlína i slovník s pozvánkou k nám. Všimli si nás i nějací reportéři a hned se Naty ptali, co se děje. Naty jim s úsměvem řekla, že právě oslavila 25. narozeniny a že my jsme její fanoušci a přišli jsme jí popřát. Vždycky mezi řečí se Naty dívala na Blackberry a řekla nám, že si píše s Ricardem ohledně Merlína. Ve 12.40 pak ale již musela jít za Merlínkem, aby ho nakojila.
Kolem 13.10 jsme na rychlý moment měli také šanci vidět živě Naty, Ricarda a Merlínka, jehož měl tatínek v náručí, jak jdou k hotelovému výtahu. Rodinka Mollo-Oreiro byla ubytovaná v pátém patře hotelu.
V 15.30 jsme měli šanci vidět Naty opět. Již byla celá glamour, v černých dlouhých šatech její značky Las Oreiro a šla na terasu hotelu Martínez na photoshoot pro argentinský magazín Hola. Odhodlal jsem se a také jsem se do sedmého patra hotelu vydal a následoval jsem tam Naty a tým L’Oreal. Na terasu jsem se dostal jenom díky tomu, že jsem šel v davu týmu L’Oreal. Měl jsem opravdu ohromné štěstí, protože jinak každého hned u vchodu na terasu kontrolují bodyguardi a organizátoři. Sluníčko krásně svítilo, z terasy byl výhled na moře a Naty spolu s ambasadorkami L’Oreal fotily fotky do magazínu. Dole na pobřeží měl zrovna koncert Michel Teló a jeho hudba jen umocňovala můj zážitek z photoshoot. To vše jen do doby, kdy si mě všiml nějaký bodyguard a ptal se mě, co tam dělám. Řekl jsem mu, že jsem tady s Natalií, ale nevěřil mi. Chtěl jsem odejít, ale nepustil mne. Naštěstí photoshoot zrovna končil a Naty tomu bodyguardovi mohla říct, že jsem opravdu s ní. Byl to zvláštní moment, protože jsem nechtěl Naty nějak obtěžovat při její práci. Ale Naty mi řekla, že jí to nevadí, že jsem jak její fotograf!
Pak trvalo dlouho, než jsme Naty opět viděli. Věděli jsme, že v 18 hodin by měla jít na premiéru filmu ‘Killing Them Softly‘, ale bylo po šesté a stále se nic nedělo. S Victorií jsme si řekli, že se půjdeme podívat do lobby, zda tam se něco neděje. V tom jsme viděli Natálku jít od výtahu, tak jsme šli honem s ní až k hotelovému bazénu, kde byla cocktail party před premiérou filmu. Naty měla na sobě nádherné bíle šaty od Basil Soda, byla mnohem krásnější než kterákoliv hollywoodská hvězda!
Mysleli jsme si, že se s Naty ještě ten den uvidíme, protože po premiéře filmu ‘Killing Them Softly‘ jsme ji viděli spěšně projít na chodbě, a tak jsme doufali, že si přijde vyzvednout své dárky. Ale ona se stále nevracela, bylo již pozdě a my jsme se nakonec rozhodli vrátit se do našich hotelů. Dárky jsme jí tak nechali poslat kurýrem na pokoj a doufali, že se k ní v pořádku dostanou.
23-5-2012
Opět v 11 hodin jsme se celá naše fanouškovská parta celkem bez větších problémů s ochrankou dostali do hotelu Martínez. Měli jsme ohromné štěstí, protože když jsme přišli do druhého patra hotelu, kde se ten den opět konal fitting L’Oreal Paris, viděli jsme Naty, která šla zrovna kojit Merlína. Během chvilky nám řekla, že včera dostala naše dárky a že za námi opět přijde. Později jsme se dozvěděli, že ten den Naty na terase hotelu natáčela novou reklamu pro L’Oreal a byla opravdu zaneprázdněná. Po opravdu dlouhém čekání, v 17.45, Natálka za námi přišla, byla oblečená v nádherných modrých šatech od Las Oreiro, učesaná a krásně nalíčená. Měla pár minut před premiérou filmu ‘On The Road‘, a tak se s námi vyfotila a slíbila, že po premiéře za námi přijde, abychom se mohli rozloučit. Byl to můj a Renatky poslední celý den v Cannes a byl to i poslední pracovní den Naty, která si pak s rodinkou už jen užívala zaslouženou dovolenou na francouzské riviéře.
V 18.45 za námi Natálka opravdu přišla. Byla strašně milá, omluvila se nám za čekání, protože měla rozhovory a natáčení. Zapózovala nám, podepsala se nám a mohla také odpovědět na další naše otázky. Mluvila o telenovele, kterou by měla začít natáčet, že to nebude drama, ale komedie, aby se lidi smáli. Dále že je možnost natočit Lynch 2 a také nám řekla, že zhubla, protože byla v těhotenství dost oteklá a po porodu to šlo rychle dolu. Říkala, že kojení je dobré jak pro Merlína, tak i pro ni. Dali jsme také Natálce květinu růži, šest bílých za každého fanouška a sedmou červenou za ni. Naty se s námi rozloučila pusou a už spěchala za Merlínem a manželem Ricardem.
Byly to pro mě čtyři naprosto unikátní dny, které jsem mohl strávit s Natalií Oreiro! Stejně jako v Madridu, i v Cannes mi Natálka potvrdila, že je sice známá osobnost, ale jádrem zůstala tou milou a příjemnou holkou, která je kamarádská, srdečná a především lidská! Děkuji Natálce, děkuji Renatce, protože díky ní ten výlet byl tisíckrát lepší, a děkuji Victorii, Mirele, Alex a její mamince, protože jak je vidět, společně si naše sny splnit dokážeme!
back
