Natalia
Příběhy fanoušků: Niki (ČR)
Polsko 2013
When dreams come true – Wroclaw 13. 12. - 15. 12. 2013
Pátek 13. prosince, 2013
Po půl roce těšení a nedočkavosti konečně nastal den D. Vlastně nakonec byly dva :) Nemohla jsem ani uvěřit tomu, že po 13 letech se mi splní můj největší sen!
Všude nás pořád straší, jak je pátek 13. hrozný datum, který přináší smůlu. No zkrátka ideální den na to, vypravit se z Prahy polským autobusem do Wroclawi. Koncert je sice až následující den, ale chci mít jistotu, že se v klidu ubytuju, všechno najdu a druhej den už budu moct od rána vystávat před halou, protože jiná řada než první prostě nepřichází v úvahu :) Cesta do Polska probíhá chvílema docela dramaticky, protože je strašná mlha. Pánům ridičům to evidetně žádné problémy nedělá, takže si to frčíme, sem tam málem nabouráme a po cca 5 hodinách jízdy jsme na místě. Teď už „jen“ dostat se z autobusáku k mojemu hotelu (rezervovala jsem si hotel Orbita přímo u haly, abych to měla všechno při ruce, protože jsem cestovala sama a nemám zrovna orientační smysl:)). Další oříšek: anglicky v Polsku alespoň po mojí zkušenosti neumí skoro nikdo a když už mluví, tak se tváří, že žádnou tramvajovou zastávku nikdy neviděl. Nakonec nacházím zastávku, poté i další spoj na autobus, který mě po hodině čekání odveze až někam na předměstí, místo slibované haly Orbita. Takže čekám teď už ve tmě, zimě a sama další hodinu na autobus, který mě odveze zpět. Napodruhé se relativně zadaří a nacházím cestu k hotelu, kde se konečně ubytovávám a padám únavou. Že by na tom pátku 13. přece jen něco bylo?
Dodělat transparent, připravit dárky a pomalu jít spát, at jsem na zejtra připravená. V tom přichází sms, že Naty bude mít v hotelu Radisson Blue tiskovou konferenci a pár fanoušků na ní čeká v hale, že má za chvilinku přijít dolů. Hotel mám od centra dost daleko, v tuhle hodinu cesta trvá cca 45 minut s jedním přestupem. Po zmatkování, jestli se mám do toho neznáma vydat a když, tak stejně nemám šanci jí už stihnout, protože než dojedu, bude už po všem, mě nakonec přemáhá touha Natálku vidět za každou cenu a vydávám se s plánkem zastávek a názvem hotelu do centra. Vystoupím neznámo kde a zoufale se kolemjdoucích ptám na zmíněný hotel. Naštěstí po pár marných pokusech mě jedna milá paní doprovází (teda spíš utíkáme) k hotelu. Před hotelem už nikdo, nakouknu dovnitř a vidím, že všichni sedí v hale, tak se teda odhodlám a vstoupím do hotelu, kde se přidávám k ostatním a taky konečně poznávám ty skvělý lidi, který jsem doted znala jenom přes internet :) Dozvídám se, že Natálce ztratili kufr, konference bude mít zpoždění a vůbec není jisté, jestli se k ní ještě dostaneme.. To snad nee, po tom všem? Párkrát se snažíme vyjet výtahem do patra, kde se má konat tisková konference, ale nakonec jsme poslání zpět dolů. Ale to by nebyla naše Naty, aby nás nepřekvapila. Po další dobré hodince čekání přichází milá paní se zeptat, jestli jsme všichni fanoušci. Kýveme, že ano. Větu, která následuje, budu mít v paměti asi do konce života: „Natalia si váží svých fanoušků a chce, aby se všichni, kdo tu na ní čekají, zúčastnili tiskové konference.“ Nemůžu věřit vlastním uším! Uvidím jí! A ještě můžu jít na tiskovou konferenci. Lepší už to být ani nemůže. Omyl :)
Už ani pořádně nevím, kolik je hodin, něco před 23 hod, mám žízeň, hlad a Naty stále nikde. Ale už aspoň stojíme v konferenčním sále a víme, že se něco bude dít. Ještě pár minut a je to tady! Natálka přichází, zdraví, usmívá se a pózuje. Snažím se něco vyfotit a točit, ale tak se mi klepou ruce, že moje záběry jsou nepoužitelný (tímto děkuju Kachorce, že nám celou konferenci natočila!:)). Pořád neveřím tomu, že člověk, kterýho už léta obdivuju a mám tak strašně moc ráda, je najednou kousek od nás a máme tu možnost si tenhle moment užít společně s ní. Konference utíká hrozně rychle a v tý nervozitě si polovinu věcí ani nepamatuju :) Konec. Všichni se seběhnou ke stolu ve snaze být jí alespoň o kousek blíž a ukořistit autogram. Když už jsme téměř u cíle, přichází zpráva od managera, že Naty musí na chvilku odejít, ale pak se vrátí, aby se s námi po skupinkách vyfotila. Každý by chtěl fotku samotnou, ale jsme rádi, že alespoň můžeme být na fotce pospolu naše česko+slovenská skupinka. Přicházíme na řadu, zapomínám španělsky, česky, možná i moje jméno.. :D A je to tady.. stojím před ní, tváří v tvář, neschopná slova.. Naty sedí na malém křesílku, už je unavená, ale nedává to vůbec najevo, se všema prohodí pár slov a nikdy neztrácí úsměv. Pozdravím jí, obejmeme se, předávám dárky a strašně se snažím ten moment vžít do paměti :) Naty se ptá na jméno, odkud jsme a jestli se uvidíme na koncertě. Poté následuje autogram na Cholito čapku:) a fotka. Je zlatíčko, že se s každým z nás nakonec opravdu fotí zvlášt. Je úžasná, ještě úžasnější než jakou jí známe z televize, usměvavá, plná energie, ale i pohody. Byl to jen moment, ale nejkrásnější moment v mojim životě. Stačilo pár vtěřin a byli jsme opět nabitý energií, s úsměvem od ucha k uchu, šťastný jako blechy a to nás koncert čekal až zítra. Nikoho z nás samozřejmě nenapadlo řešit nějaký spoj zpátky s tím, že něco prostě pojede, to už nebylo podstatný. No a tak se ještě pořádnej kousek procházíme po Wroclawi, poté popojíždíme neuvěřitělně nacpaným autobusem a vystupujeme na zastávce, kde má Anetka, Kati a Kajka hotel. Maťo náš dobrodruh ještě neví, kde stráví noc :) a já se vydávám pěšky ke svému hotelu, který na mapě vypadá opravdu kousek. Z kousku byla další skoro hodina dost strašidelný cesty podél lesíků, kolem opilých Poláků a toulajících se psů. Nicméně jsem tak plná radosti a ještě pořád v šoku z toho všeho, že je mi to celkem všechno jedno a nakonec opět úspěšně nacházím svůj hotel. Padám únavou a zárověň vůbec nemůžu nadšením usnout. Zítra nás čeká koncert... :)
Milý pátku 13., na nás si nepřijdeš! :)
Sobota 14. prosince, 2013
Probouzím se brzo, abych šla na snídani a koukla, jak to vypadá před halou. Ještě pro jistotu kontroluju, jestli mám opravdu autogram a nezdálo se mi to :D Sotva do sebe něco nasoukám na snídani, protože i když jsem za předešlý den skoro nic nesnědla, pořád mam tak napjatej žaludek, že se do mě ne a ne nic vejít. Kolem 10 hod se jdu podívat před halu, naštěstí tam ještě nikdo nestojí, tak toho využiju a ještě si na chvilku lehnu. Kolem 11:30 už to nevydržím a pro jistotu jdu znovu dolu, už tam stojí dva lidi. Píšu ostatním, že už jdu čekat ven, ať dorazí k hale. Za chvilku se tam všichni scházíme:). Na to, že byl prosinec, bylo počasí v pátek docela přijatelný, v sobotu jsme ale lehce pod nulou, takže stání na místě před halou se po pár hodinách stává trošku kritickým. Maťo ale neztrácí humor a zahřívá nás alespoň svou vylepšenou verzí Elanu :D Postupně přibývá víc a víc lidí a chvíle ještě víc očekáváná: zvuková zkouška! Je skvělá a byla by ještě lepší, kdyby někteří vedle nás na chvilku drželi pusinky :D No tak jsme si prozpívali celou zvukovku, zahřáli se a měli koncert vlastně hned 2x :) Je kolem 18 hod a už netrpělivě čekáme, s hlavou přilepenou na sklo dveří a s nohama promrzlejma, že už ani nevíme, že je máme, až nás nějaký dobrák konečně pustí dovnitř. Dělají si z nás srandičky, koukají na nás jak na zvířátka v Zoo a nechávají nás tam dalších 45 minut mrznout! Nakonec se po dlouhé poradě mezi ostrahou začíná snad i něco dít. Nastává drama, jaký dveře otevřou jako první. Vzhledem k našemu rozmístění by byly všechny, kromě tech posledních, dobrý. Uf! Otevírá se dveří víc. Dav nás tlačí dovnitř a dřív než stačíme ukázat lístky, nás procpe až přes ochranku. Ptáme se kudy k podiu a už s Anetkou utíkáme. Je to dobrý, jsme skoro první! Držíme místo v první řadě ostatním. Zvládli jsme to!:) Horší stránkou jsou ty lidi, co se na nás tak strašně tlačí, že jedinej pohyb, kterýho jsem schopná, je pohnout pravou rukou. Aspoň něco, můžu mávat :) Čekáme, že Naty pravděpodobně bude mít zpoždění. Další překvapení: 19 hod, plátna začínají promítat, rozezní se znělka Cambio dolor, davy křičí a za pár vteřin se na podiu objevuje i Naty. Je tak krásná! Za koncert vystřídá několik obleků, několikrát se na nás usměje, zamává a ten pocit, když objímá naše vlajky! Snažíme se zpívat z plných plic a mávat alespoň tou jednou volnou rukou:) Jako všechno krásný, i koncert strašně rychle utíká a za hodinu a půl je po všem :( Natálka ještě rychle proběhne mezi námi pod podiem, čimž vyvolá další vlnu mačkání a já mám pocit, že mám snad všechny orgány na kaši :D Lidi ještě skandují a volají její jméno, ale Naty už se neukáže. Tak tedy pomalu opouštíme halu, společně s námi ji opustily i naše hlasivky :) Ale všechno to mrznutí, hladovění a mačkání stálo za to!! Odcházíme neskutečně štastní, se splněným snem a vzpomínkami, které nás budou provázet doufám až po zbytek života. Teď už vím, že sny se plní, jenom je třeba to nevzdávat. Nikdy! Doufám, že tohle setkání nebylo poslední :)
Děkuju všem, kteří umožnili nebo alespon dopomohli k tomu, aby se tohle všechno mohlo stát. Nikdy na to nezapomenu. Speciální díky naší pětce: Anetce, Kajce, Kaťulce a Maťovi bo bez vás by to nebyla taková sranda a zážitky sdílené s někým, jsou vždycky mnohem větší. <3 A největší DĚKUJU patří Natálce za to, že je jaká je, že nám přináší radost i v těžkých chvílích a slibuju, že mě to fanouškování nikdy nepřejde! :) <3
back
