Natalia
Rozhovory + články:
2016
- Buquebus - Natalia Oreiro – 10/2016
- La Nacion - Šatník, kterého nebudete litovat – 14.7.2016
- Gente - Natalia Oreiro si splnila sen a stala se Gildou – 31.5.2016
- Hola - Natalia Oreiro, šílenství v Moskvě: matrjoška září na Rudém náměstí – 19.4.2016
- Hola - Natalia Oreiro: "Když se zeptají mého syna čím chce být, až bude velký, odpoví "zahradníkem"" - 10.3.2016
- Pronto - Natalia Oreiro: "S Ricardem neprožíváme krizi" - 2.3.2016
- Alta - Natalia Oreiro - Královna Rio de la Plata - únor
- Buquebus - Natalia Oreiro – 10/2016
Natalia Oreiro je jedna z těch lidí, které je těžké kritizovat. Pracuje od dospívání a získala ocenění v každé činnosti, do které se pustila.
Nejen v rámci řeky La Plata, ale její aktivity a uznání přesahuje hranice. Aktivity? Televize (hraní a moderování), divadlo, jako zpěvačka nahrála tři alba (a její příslušné turné), módní návrhářka a obchodní činnosti, reklamy, kampaně pro Greenpeace a Unicef.
V kině zazářila ve filmech jako Infancia clandestina nebo Wakolda, ale nyní se objevuje v předním filmu roku a role jejího života. V "Gilda, no me arrepiento de este amor", režírované Lorenou Munoz, Oreiro ztělesňuje populární zpěvačku 20 let po její smrti a plní si sen dostat příběh o ženě, která změnila svůj život a proměnila se v národní ikonu, na velké plátno.
Hranice, pokořené Natalii? Bez větších detailů: Rusko, Izrael, Španělsko, Chile, Česká republika, Polsko, Rumunsko, Spojené státy, Itálie, Maďarsko, Řecko, Slovensko, Filipíny, Portoriko, Kostarika, Belgie, Turecko, Paraguay, Venezuela, Kolumbie, Panama, Ekvádor, Mexiko mezi spousty jinými.
Představila film o životě Gildy (zpěvačka cumbii, které se po své smrti proměnila v idol a zároveň v populární argentinský mýtus).
Jaká byla příprava filmu? Jaká byla zkušenost hrát někoho jako byla Gilda?
Proces vytvoření postavy byl velmi dlouhý, začalo to na konci listopadu minulého roku. Proces byl rozdělen na dvě části, na jedné straně herecká interpretace a na druhé hudební interpretace. Na straně herecké interpretace šlo o pečlivý respekt k její biografii. Ohledně té hudební stránky, soustředění se na to, jak Gilda zpívala, vystupovala, frázovala, ona byla osoba, které se velmi líbil rock, melodie, neměla velmi běžné frázování, byla velmi osobitá při vystoupení, si myslím podle její osobního vkusu.
Pak samozřejmě získat tón hlasu, zpívat ve stejném tónu, dýchat ve stejných místech. Byl to velmi dlouhý proces rekonstrukce skladeb. Ve stejnou dobu s filmem vychází soundtrack, kde jsou tři originální verze písní odlišné, než jsou ve filmu a jedna z nich je duet se skvělým Negro Rada, kde hraje i na bicí, je to spojení cumbie a candombe. Líbí se mi, jak skladba vyšla, je to jedna z verzí, které se mi na CD nejvíce líbí. Lorena Munoz, režisérka, je skvělá dokumentaristka, což mi zprůchodnilo cestu, protože jsem se později bavila se všemi osobami, které ona zkontaktovala a dělala s nimi rozhovor. Byla jsem v kontaktu se třemi jejími nejlepšími kamarádky, jejím synem, také s hudebními techniky, zvukaři a jejími hudebníky, kteří jsou nakonec součástí filmu, jako hudebníci ve filmu mají role a hrají i na CD. Proto je oživena nejen legenda Gilda, i Gilda jako žena, Myriam, máma, žena v domácnosti, učitelka v mateřské škole. Bylo pro mě hezké zkoumat a každá věcička, kterou jsem našla objevila zajistila, že se mi líbí víc, Gilda byla ženou mnoha hodnot. I když se jednalo o prostého člověka.
Byla to práce, která tě mobilizovala v mnoha věcech, a ona už pro tebe byla i tak důležitá, ne?
Hrát Gildu ve filmu je pro mě splněný sen, postava, kterou jsem vždy obdivovala. Nejdříve jako fanouška mě chytly její písně, texty. Zaujal mě tento společný sen mnoha lidí, všeobecný, že je třeba bojovat za své sny a nezajímá tě, co říkají ostatní, ani věk. Protože se občas zdá, že sny se mohou plnit pouze, když jsi mladý a ona si je splnila po třicítce. Samozřejmě byla velmi mladá, i když možná ne tolik na zahájení hudební kariéry. Ona se rozhodla splnit si tento dětský sen a stala se jednou z nejoblíbenějších zpěvaček Argentiny a pokračujeme dnes, dvacet let po její smrti, připomínáme si ji, máme ji rádi a vzdáváme jí hold tímto filmem. Byla ženou, která měla úžasné světlo a vytvářela spoustu ohlasu v populární sféře. Dnes je transkulturální umělkyní, milovaná různými generacemi, všemi sociálními vrstvami, zpívají ji na fotbalových hřištích, narozeninách, oslavách, jiný hudebníci na světě ji přezpívávají a to bylo dosaženo díky její odvaze, talentu a úsilí.
Proč myslíš, že je důležité, aby šla veřejnost zhlédnout film? S čím se bude ztotožňovat s příběhem?
Hlavně si myslím, že je to skvělý film. Dopadl krásně. Velká výzva, které jsme čelili s režisérkou, bylo natočit film, film, který může být vidět kdekoli na světě a zaujme svým příběhem. Navíc, cítím, že je to film, kde se lidí mohou identifikovat. Protože Gilda, daleko od mýtu, byla žena jako každá jiná, dívka, která měla sen a která docílila si ho splnit. A že jí to stálo hodně, čelící sociálním a rodinným předsudkům. Nicméně, pracovala tvrdě za tímto snem. A v tomhle smyslu si myslím, že se spousta lidí bude ztotožňovat.
Jeden den natáčení, kolik hodin znamená?
Byla to rozsáhlá práce, natáčení trvalo osm týdnů a polovina natáčení se odehrávala v noci. Bylo to něco dost těžkého, natáčelo se hodně původních vystoupení. Takže natáčecí den skončil, až bylo vše dotočeno. Také je spousta nočních scén z autobusu. Bylo to těžké, byla velká zima, ale stálo to za to.
Dovedu si představit ty vysněné a dobře vybrané chvíle volna. Když je máš, čím se zabýváš?
Ano, jako každý si velmi užívám volné chvíle. To co dělám nejraději je vyjet si na kole, ráda jsem blízko řeky. Také máme domek v Carmelu, který si velmi užíváme, líbí se nám nic nedělat, jen si užívat přírodu.
Tvá profese zahrnuje hodně cestování. Která místa tě nejvíce poznamenala? Kterým cestám dáváš přednost?
Díky mé profesi mám více než dvanáct nebo třináct pasů, které musely být obnoveny, kvůli počtu razítek, které tam mám. Je to něco, co si velmi užívám. Má profese mě vzala na místa, která bych si nikdy nepředstavovala jako Haiti, Francouzská Polynésie, Izrael nebo Filipíny. Úžasná místa jako je Praha, Polsko nebo Budapešť. Bezpochyby Rusko, což je jedna ze zemí, kterou miluji nejvíc, tam se cítím skoro jako doma. Natolik, že s Martínem Sastre budeme prezentovat premiéru dokumentu, který jsme představili na Mezinárodním filmovém festivale v Moskvě, jmenuje se "Nasha Natasha". Vypráví o tomto spojení, že rozumím, že tohle je místo, které mě nejvíce poznamenalo. A když si mám vybrat místo na dovolenou, mám velmi ráda přírodní místa, pralesní. V Argentině jsou a moc hezké jako vodopády, moc se mi líbí Brazílie, tu si také velmi užívám. Obecně volíme opuštěnější místa, jejíž jména nejsou příliš oposlouchaná.
Pokud máš vybrat tři profesní zkušenosti, které by to byly?
Je těžké vybrat tři, protože byla spousta filmů, seriálů a turné, které jsem dělala. Věci, které mě hodně poznamenaly… je to těžké, role jako "Infancia clandestina" snad, bez pochyb "Muneca Brava" byly něco krásného. Také zkušenost zpívat ve Velodromo v Montevideu bylo skvělé. A potom nezapomenutelné momenty, kdy jsem hrála s osobami, které jsem velmi obdivovala. Jako Xuxa nebo Rafaella Carrá, která mě pozvala zpívat 0303 do RAI s ní a na jejím albu. Anebo později, kdy mi Jaime Roos produkoval album a zpívali jsme spolu. V poslední době s Negro Rada, ve filmu Gilda jsme zpívali spolu. Ale vždy si vybírám, co přichází, jako výzvu do budoucnosti.
Ten, kdo sleduje tvou kariéru, nebo ten, kdo je na sociálních sítích ví, že nepoužíváš ani Twitter a ani Instagram. Mnozí nejspíše znají důvod, ale povíš o tom důvodu mně?
Do určité chvíle jsem se držela mimo všechny sociální sítě. Ale teď jsem na jedné síti v Rusku, což je zvláštní,
ale protože jsem velmi daleko, je to jedna z možností, jak být s nimi v přímém kontaktu. Ale pravda je, že je pro mě hodně těžké sdílet své věci. Tvořím po celý den, takové krásné věci se svým synem, i ve své profesi, ale nejsem posedlá tím, abych na tu síť hned nahrála fotku toho, co dělám. Obecně je celý tenhle proces hodně osobní a líbí se mi nebo lépe řečeno jsem zastáncem toho, že mé projekty jsou vidět až ve chvíli, kdy mají premiéru v kině a já jsem při tom na scéně. Takže je pro mě těžké, sdílet momenty z mého soukromého života, protože mám za to, že jsem hodně vidět, a ještě bych to měla dávat více vědět. Ale občas mě to baví. Ale Twitter, Facebook a Instagram nemám. Asi proto, že je tam až moc lidí a mně se z toho trochu točí hlava, nevím, no, prostě jsem tomu od začátku nepřišla na chuť.
Být matkou poznamená ženu na období před a po. Díky věku tvůj syn chápe a poznává, kým je jeho mámou na veřejnosti. Vysvětluješ mu to nebo ho necháš, ať to zjistí sám?
Vždy jsem se snažila, aby můj život byl nejpřirozenější jak jen je to možné, ve smyslu, že Atahualpa bere věci přirozeně. On ví, že jsem herečka, protože mě doprovází od mala. Jeho první výlet byl, kdy měl stěží čtyřicet dnů a později cestoval na festival v Cannes ve čtyřech měsících a do Ruska v sedmi. Je to dítě, které hodně cestuje a od mala viděl, že jeho máma pracuje v tomto, takže je to pro něj přirozené. Potom, co si jeho máma sundá podpatky, obují se tenisky a jede s ním na kole, bere ho každý den do školky, připravuje mu jídlo a večer ho koupe. Načeš pro něj je to něco úplně normálního, že jeho máma je herečka a lidé ji poznávají, zdraví ji.
Jaké místo zaujímá ve tvém životě hudba? Posloucháš celá alba nebo písně? CD, vinyl, kazety, písně stažené z internetu nebo živé vysílání?
Moc, hudba v mém životě zaujímá velmi důležité místo, ráda poslouchám gramofonové desky. Máme několik zásobníků a ráda si kupuji desky. Jsem fanynka Joni Mitchell.
Četla jsem rozhovory s tebou, kde se považuješ za "Rioplatense“ (od řeky La plata), že jsi se narodila v Uruguayi a že se tvůj život nyní odehrává v Argentině. Také, že tvůj hudební vkus je otevřený, bez toho, aby tě moc zajímal žánr, ale že je důležitá stopa rocku. Navrhuji ti, aby ses pokusila vybrat hudebníky nebo skupiny podle etap tvého života: tři z etapy v Uruguayi, tři z doby před stáním se matkou a tři z nynější doby?
Z mého času v Uruguayi: Mateo, Buitres después de la Una a Cuarteto de No. Před tím, než jsem se stala matkou: Deep Purple, AC/DC a Pearl Jam a teď: Joni Mitchell, Fionna Apple a Mile Davis.
Existují nové projekty?
Ano, spousta. Vždy je mnoho projektů, ale v blízké budoucnosti si chci užít premiéru "Gilda", představit premiéru "Nasha Natasha" a za třetí, další film, který budu natáčet.
Na konec. Projekt, cíl a sen?
Vše dohromady, moci jednou režírovat nějaký film.
Zdroj: Buquebus
- La Nacion - Šatník, kterého nebudete litovat – 14.7.2016
Natalia Oreiro a její návrhář kostýmů, Julio Suárez, nás nechali nahlédnout do toho, jak společně vytvářeli vzhled, který charakterizoval Gildu, zpěvačku cumbii, na jejíž počest vyjde v září, 20 let od její smrti, film pod režií Loreny Munoz.
Natalia Oreiro a Julio Suárez, herečka a návrhář filmu, který poodhaluje život Gildy, vyprávějí, jaké to je, vžít se do kůže a šatníku zpěvačky cumbii, která se stala lidovou legendou. Závazek, kterého se ujali, aby vytvořili film o životě této umělkyně, 20 let od její smrti.
Film Gilda, no me arrepiento de este amor (Nelituji této lásky) pod režií dokumentaristky Loreny Munoz, který bude mít svou premiéru letos v září, ukazuje její kroky od učitelky v mateřské škole až po zpěvačku, splněného snu, který jí proslavil. Oreiro a Suárez – který byl také návrhářem pro El Clan a Revolución – popisují, jaké to bylo přetvořit vzhled, styl, talismany a energii tak výjimečné osobnosti.
„Gilda byla velmi andělská, když ji slyšíš mluvit na jejích koncertech, vyzařuje z ní velký klid, naděje; vždy mluvila o tom, že je důležité věřit svým snům“, říká Natalia Oreiro, která se po pečlivých přípravách vžila do role spolu s režisérkou. Obě se setkávaly s rodinou, přáteli a hudebníky z její kapely, aby společně dosáhly co možná nejskutečnějšího příběhu. Je to poprvé co Oreiro ztvárňuje skutečně žijící osobnost.
„Všichni si myslíme, že známe Gildu, máme o ní určitou představu díky jejímu způsobu oblékání, mluvení a zpívání, ale jen málokdo z nás ví, jaká byla v soukromí; jaká byla Myriam Alejandra Bianchi máma, učitelka mateřské školy, kamarádka. Po zjištění toho všeho tu byla také výzva ztvárnit někoho, kdo skutečně žil, zachytit a přenést její podstatu, její energii“, popisuje herečka.
Způsob oblékání Gildy byl podstatný při ztvárnění postavy. Hlavní představitelé nám poskytují dosud neznámé detaily. Vždycky se jí líbilo upravovat se, od prostého stylu oblékání se v době, kdy učila v mateřské škole, do stylu úplně jiného, více vyzývavého a nápadného, když stála na podiu.
Z Natalie se stala odbornice na Gildu; dnes je jedna z osob, která toho o ní ví nejvíce. „Nosila často minisukně a boty Reebok. Krátkou bundu s leopardím vzorem měla tak ráda, že se zdálo, že už si ji nikdy nesundá. Nechyběly ani v té době tak moderní třásně, kraťoučké topy, odvážné šaty a kalhoty s vysokým pasem a svetry. Vinyl, lurex, krajka a kůže jsou materiály, které se nejvíce vyskytovaly v šatníku zpěvačky. Ráda také vrstvila různé druhy látek, což v té době nebylo tak běžné.
Byla tak tvořivá, že si sama šila a přešívala vlastní oblečení, podílela se na spoustě věcí. Přetvářela oblečení, které kupovala na ulici Avellaneda a dávala mu více osobní nádech v podobě výšivek z flitrů a kamínků; vše, aby jim dodala kouzlo.“ Popisují také její zálibu ve špercích: „Kromě toho také milovala bižuterii a doplňky do vlasů. Nosila perlové náušnice různých velikostí, hodinky všech barev a gumičky do vlasů“.
Jsi stejná
Při tvorbě kostýmů, dosáhl Julio Suárez mnoha stejných modelů, které nosila sama zpěvačka, jako například bílé lurexové šaty, do kterých se – podle hudebníků – rozhodla do lemů přidat drátek, aby působily „nadčasově“. Další kopií jsou fialové šaty z písně Corazón Valiente (Statečné srdce) nebo krátká červená sukně.
Zbytek toho, co ve filmu uvidíte, je také ukázkou jejího stylu oblékání. Šatník se snaží propojit jak osobnost zpěvačky, tak odrážet prostředí diskoték.
Ovšem Suarézova role byla mnohem víc, než jen to, vypráví nám své zážitky. „Mým úkolem bylo napomoci tomu, aby herečka věděla, proč bude mít jistou věc na sobě a jak jí to pomůže při ztvárnění role. Není to jen o tom, něco si obléknout, nýbrž také, aby oblečení mělo nějaký význam a smysl. Například, pokud se jedná o dramatickou scénu, návrhář se snaží, aby oblečení nerušilo. Nepoužívá výrazné odstíny barev, které by mohly odvést pozornost od toho, co se skutečně snaží předat.“
„Při natáčení vyžaduje oblečení neustále úpravy; ať už je to z důvodu, že jedny a ty samé šaty jsou použity v jedné scéně a pak znovu třeba za dva týdny – a je možné, že dojde k tělesným změnám, kvůli kterým je potřeba šaty upravit - nebo se ukazuje jiným způsobem a je třeba na něm udělat změny, aby bylo vidět jeho obnošení“. Různé drobné úpravy šatů, kvůli postavě i charakteru herce, jsou v rukách experta. „Oblečení při natáčení ožívá“, dodává Oreiro.
Bude Gilda udávat módní trendy?
V kolekci filmových kostýmů jsou různé druhy oblečení, materiálů a škál barev, přesně ve stylu Gildy.
Natalii ztvárnění zpěvačky a fakt, že se musela tolik zapojit do její postavy, přimělo dokonce k tomu, mít panenku se všemi outfity: krátký top, minisukně a vesta, „které určitě budou zase v módě“, o čemž je herečka přesvědčená.
Kostýmy, ve kterých Gilda vystupovala, byly velmi dobře promyšlené. Když začínala s vystoupeními, nosila džíny s vysokým pasem, ve kterých vynikaly její nohy, protože si byla vědoma, že to je její přednost a mohla by přitáhnout ještě více pozornosti. „První co pečlivě zvažovala, byla obuv: kozačky. A také, jaký postoj zaujme při tanci. Nakonec zvolila minisukni, ale vždy z materiálů, které měla k dispozici, jako džínovina nebo kůže. Ráda tvořila z obyčejných látek a materiálů; největším výstřelkem pro ni byl vinyl. Vždy použila to, co měla po ruce. Nebyl to typ ženy, která by si jela do Miami koupit oblečení“, upřesňuje Suárez.
“Určitě bych zařadila do šatníku hodně z jejího stylu, mimo jiné také proto, že 90. léta jsou v módě. Od kalhot s vysokým pasem, které se mi velmi líbí; kotníkových bot; krátkých kožených bund s třásněmi, které také zbožňuju; po kraťoučké topy“, vysvětluje Oreiro.
Oděv, který Gildu charakterizuje, je podle Natalie červená latexová minisukně. A pro Suaréze jsou to zase rukávy do zvonu a materiály jako je džínovina nebo vinyl.
Co se týče účesu, nejdříve nosila trvalou a potom vlasy sestříhané, typické pro 90. léta. „Jako Myriam chodila nenalíčená, skoro by se dalo říct, že až nevýrazná, procházela bez povšimnutí. Poté v roli Gildy všechno hrálo barvami“, vysvětlují.
Přichází Gilda senzace? „Životní příběhy vždy přitahují, zvláště s tragickým koncem v tak mladém věku. Měla krátkou kariéru, ve 30 letech se rozhodla zpívat, poslední dva nebo tři roky byla na vrcholu a poté zemřela; proměnila se v ikonu“. Pro oba to byla velmi obohacující zkušenost. „Byl to nejzábavnější šatník, který jsem tvořil“, tvrdí Suárez. Pro Natalii „to bylo jako obléct si ho a být Gildou, bez make-upu ani účesu; a to pro ztvárnění osobnosti velmi pomáhá, protože se cítíš jako ona, už jen s tím oblečením“. Natalia Oreiro a její návrhář, Julio Suárez, nám poodhalili, jaké to bylo vytvořit vzhled, který byl tak charakteristický pro Gildu, zpěvačku cumbii, na jejíž počest bude mít 20 let od její smrti, pod režií Loreny Munoz film v září premiéru.
Gilda, legenda
„Mnozí k ní přicházeli s různými prosbami, ale ona tomu nikdy nepřikládala zvláštní význam. Vždycky říkala, že pokud její hudba k něčemu slouží a přináší radost, je to skvělé, ale nikdy si nepřipisovala žádný druh nadpřirozených schopností ani nic podobného. Je ovšem pravda, že lidé ji tuto schopnost přidělili po její smrti“, říká Oreiro.
Zdroj: lanacion.com.ar
Překlad: Mili
- Gente - Natalia Oreiro si splnila sen a stala se Gildou – 31.5.2016
Herečka zrealizovala svůj velký sen: ztvárnit hlavní roli a také se koprodukčně podílet na filmu No me arrepiento de este amor (Nelituji téhle lásky), filmu o populární zpěvačce, která zemřela po nehodě v roce 1996,
když byla její kariéra na samém vrcholu. Natalia, jejíž podobnost je neuvěřitelná, se vyjadřuje: „Její publikum a rodina mě přijali, protože ví, že můj obdiv k Gildě je opravdový.“ Poslední natáčecí den, kdy ztvárnila obdiv k Gildě, nastal v sobotu 28. května v Unione e Benevolenza, na večírku určeného ke konci natáčení. Nakonec Naty připravila velkolepou show s Ricardem Mollem v publiku.
Spojuje lásku a obdiv. Natalia Oreiro (39) vždycky chtěla být Gildou. Popravdě se jí stala, kdykoliv mohla: zpívá její písně na koncertech, naposledy v dubnu v Rusku, v roce 2006 propůjčila hlas písni Corazón valiente (Statečné srdce) pro znělku k telenovele Sos mi vida (Jsi můj život), kde ztvárnila hlavní roli s Facundem Arana. Proto před čtyřmi lety, spolu s režisérkou Lorenou Munoz, začala hledat Fabrizia Cagnin, syna zpěvačky, aby mu pověděla o svém snu, a nepřestala, dokud se jí ho nepodařilo přesvědčit, aby jim dal práva k natočení No me arrepiento de este amor (Nelituji téhle lásky). Natalia přijala i roli koproducentky spolu se společností Habitación 1520, fimaře Benjamína Avila, který režíroval Infancia clandestina (Utajené dětství), a Telefe.
Miriam Alejandra Bianchi, Gilda, zemřela 7. září 1996, když kamión vjel do cesty mikrobusu a čelně se s ním srazil, v mikrobusu cestovala na koncert, který měla odehrát v Chajarí, Entre Ríos. Při této nehodě zahynula kromě ní i její maminka, Isabel Scioli – sestřenice exguvernéra, její dcera Mariel, tři hudebníci a šofér mikrobusu. Na kilometru číslo 129 a silnici číslo 12 vznikla svatyně, která je stále poutním místem, protože je pokřtěna jako Svatá Gilda, a lidé ji zde pokládají prosby a zároveň jí děkují za to, že pomohla jiným k zázraku a uzdravení.
Biografický film vypráví historii o ženě, jako o legendě, jako o profesionální zahradnici, i jako o profesorce fyziky, o manželce, a matce dvou dětí, a o tom, že ve třiceti letech vyměnila svůj vcelku pohodlný život, za to, aby pak obratem zrealizovala svůj sen - stát se zpěvačkou. Natáčení filmu začalo 4. dubna a skončilo 28. května. V ten samý den, v sobotu, oslavili všichni konec koncertem v klubu Unione e Benevolenza. Bylo překvapením, jak to hravě Oreiro zvládla a to díky velkému úsilí, které zahrnovalo tmavší odstín vlasů, shození několika kil, nalíčení se a přizpůsobení tónu svého hlasu, pouze tak je možné vidět úspěšné porovnání s Gildou naživo. Natalia vystoupila na pódium, oblečená do kůže a s červenými boty na vysokém podpadku, v doprovodu Dannyho de la Cruz a Edwin Manrique, dvou originálních muzikantů Gildy, a zbytku kapely, která vznikla kvůli filmu. Zazpívala nezapomenutelné písně jako: Corazón herido (Zraněné srdce), Fuiste (Odešel jsi), Paisaje (Krajina), No me arrepiento de este amor (Nelituji téhle lásky), Corazón valiente (Statečné srdce) a No es mi despedida (To není moje rozloučení). Ricardo Mollo (58) jí tleskal jako největší fanoušek, zatímco Merlín Atahualpa (4) tancoval po boku své matky a dokonce jí ukradl i mikrofon. Film bude mít premiéru 7. září, kdy uplyne dvacet let od smrti populární zpěvačky.
Tolik se mluvilo o tom, jak jsi Gildě podobná, až nevím, jestli jsi v určité chvíli nedostala strach, že jsi přestala být Natálií.
Je pro mě těžké se od Gildy odpoutat. Vlastně jsem jí byla dnes do pěti hodin do rána, kdy jsme skončili s natáčením. Teď už jsem si hodila vlasy dozadu, protože když si udělám ofinu, přísahám, že si připadám, jako že jsem jí hodně podobná.
Takhle si připadáš, když se podíváš do zrcadla?
Nejen v té chvíli. Začala jsem se tak cítit, když její rodinní příslušníci, přátelé a její muzikanti se dojali, když mě viděli oblečenou jako ona a slyšeli mě zpívat a stejně se hýbat. To, co se se mnou děje je velmi zvláštní (směje se). Dokonce i její fanoušci na mě křičí: „Gildo!“. Jedna paní, která nečekaně mezi nás přišla a byla její fanynka, mi řekla: „Tady mě to bolí“. „Můžeš se mě dotknout?”. Myslela jsem, že se si ze mě dělá legraci. “Vážně, jsem diabetička. Žádám tě a prosím, aby ses mě dotkla,“ naléhala. Setkání tohoto typu se mi dějí neustále. Lidé mi potřebují vyjádřit lásku, kterou cítili k ní. Kromě toho, věřím, že mě přijalo jak její publikum, tak i rodina, protože můj obdiv k Gildě je opravdový.
Gilda se stala velmi populární po své smrti, ale už i předtím o ní kolovala mystická pověst, o tom, že měla kouzelnou a uzdravovací moc.
Ona to nikdy nepřisuzovala žádné moci, ale vždy říkala, že jestli její hudba slouží k tomu, že to lidé tak cítí, je to vítané! Začátek pro ni byl velmi těžký: pocházela z Devoto, střední třídy a bylo jí už 30 let. Byla hubená, snědá, zpívala velmi melodicky... Nebyla smyslná ani nepředstavovala stereotyp, jak tomu bylo v té době zvykem. Ale prorazila, protože měla zvláštní osobní kouzlo, velmi příjemné a ve svých písních vyjadřovala velmi silnou naději. Ona si psala své písně a texty jsou velmi dobré. Jsou nádherné a zároveň jednoduché a blízké. Takže všichni se s tím cítíme ztotožněni, protože tvořila takové skladby, aby se do nich lidé zamilovali. Já jsem její fanynka už od mládí.
Jak se dá vysvětlit, že to všechno stále platí, dvě dekády po té, když měla za sebou jen čtyři roky kariéry?
Kvůli tomu osobnímu kouzlu, o kterém jsem ti už říkala. A ačkoliv měla mnoho fanoušků v Argentině a byla známá i v Bolívii, Peru a Chile, po své smrti získala ještě větší a enormní význam. Dnes věřím, že Gilda je umělkyně napříč generacemi. Všichni ví,
kdo to je a zná její písně, ale málokdo ví, kdo skutečně byla Miriam, a to je ta výzva, které jsme čelili v tomto filmu. Získali jsme práva od jejího syna prostřednictvím rekonstrukce její historie s Lorenou Munoz, režisérkou, vyzpovídali jsme její rodinu, její nejlepší kamarádky, její muzikanty, a lidi, kteří jí znali z různých míst. Setkali jsme se i s jejím ex manželem Raulem, s Toti Giménez (jejím posledním přítelem)... Hele, tady jde moje zlatíčko! (přeruší Natalia. Merlín Atahualpa vyskočil z náručí svého otce Ricarda, a utíkal chodbou, aby objal svou maminku) Ato! (křičí). Ahoooj. Pojď sem, něco ti povím. Už pomalu s rozhovorem končím, lásko! (Dítě jí dá pusu a zase si hraje).
Fabrizio, syn Gildy, který je málo viděný, vám uvolnil práva na film.
Protože nám věřil. Mnoho režisérů mu to navrhlo, ale on to nikdy nepřijal. Je mu 26 let. Ztratil svou matku, svou sestru a svou babičku, když mu bylo pouhých šest let a jeho matka se stala legendou. Myslím, že pochopil respekt, obdiv a lásku, kterou k ní chováme a nakonec jsme dokázali to, že nám začal věřit. Nedávno se stal otcem a to je asi také důvod, proč souhlasil, chce, aby jeho dcera poznala, kdo byla její babička.
Kromě té paní, která žádala, aby ses jí dotkla, zažila jsi jinou podobnou situaci, která tě dojala?
Mnoho! Ale konec natáčení filmu byl neuvěřitelný. Natáčeli jsme zrovna její poslední koncert
a já jsem si na sebe vzala takové bílé oblečení, které nosila i ona. Dokončili jsme natáčení, a když jsem se převlékala, začala ve vysílačkách hrát její vlastní verze No me arrepiento de este amor. Pomyslela jsme si: „No jo, dělají si ze mě legraci.“ Ale když jsme změnili i kanály na vysílačkách, hudba v nich hrála dál. Pak jsme se všichni mezi sebou ptali: Kdo pustil tu píseň od Gildy? Nikdo to nevěděl.
Zpíváš i No es mi despedida (Není to moje rozloučení), poslední skladbu, kterou napsala, a která byla nalezena nahraná na kazetě uvnitř domácího magnetofonu spolu s jejími dalšími věcmi v mikrobuse?
Ano. Nikdy se nedožila toho, aby ji živě zazpívala. My ano.
Líbilo by se Gildě, kdyby ses stala jí?
Věřím, že ano.
Než jste začali natáčet, byla jsi u jejího hrobu v Cementerio de la Chacarita požádat o povolení.
Ano! (směje se) Kdyby se jí to nelíbilo, nemohli bychom to natočit. A to, že film má premiéru přesně dvacet let po její nehodě, je znamení, že Gilda je tu stále s námi.
Ona milovala rock. Byla fanynkou Sui Generis, například. Myslíš, že by se jí líbilo vědět, že jsi vdaná za rockera?
Určitě! Dosud by byla zaskočená. Já myslím, že to musí vědět, ne?
Tím, chceš říct, že ona nás vidí?
Ano. Je to velmi osobní. Cítím, že její energie byla stále přítomná. Najednou jsi v útlumu, začneš zpívat její píseň a jsi zničehonic zaplavená nadšením.
MUZIKANTI GILDY
Edwin Manrique (bonga), a Dani de la Cruz (trompeta), poznali Gildu v roce 1993, při první zkoušce. „Ona zpívala v jedné skupině Crema Americana,“ vypráví společně režisérce filmu Loreně Munoz. Hráli tehdy v hospodě Constitución a jejím snem bylo sestavit vlastní kapelu. Poprvé jsme vystoupili v El Palenque de Lanús s písněmi z její první desky, De corazón a corazón (Od srdce do srdce). Nehodu přežili zázrakem. Nyní si je zavolali, aby se stali součástí kapely pro film, a odvážili se znovu začít hrát. „Scéna z nehody v mikrobusu byla hodně silná, protože 7. září 1996, nás poznamenalo na celý život,“ shodují se.
Zdroj: gente.com.ar
Překlad: Honza
- Hola - Natalia Oreiro, šílenství v Moskvě: matrjoška září na Rudém náměstí – 19.4.2016
Doprovázená časopisem Hola, herečka obnovila románek se svým publikem na druhé straně planety a uzavřela hudební festival, kde ji tleskalo 30 tisíc lidí. "Tento rok je rok splněných přání", říká.
Jako modelka na přehlídkovém mole, herečka a zpěvačka si užívá chladné městské jaro: teploměr ukazuje 13°C. S kabátem z poslední kolekce značky, kterou sdílí se svou sestrou Adrianou, Las Oreiro, prochází jedno ze svých oblíbených míst, s Kremlinem za zády...
"Už jsem přestala počítač, ale jistě jsem přijela více než patnáctkrát.
Poprvé jsem přijela v roce 2000 (pozn. v Rusku byla 11x, poprvé v červnu 2001) a od té doby jsem s těmi lidmi navázala jedinečné pouto, stále mě překvapují svou bezpodmínečnou láskou." Ta, která mluví euforicky a nadšeně, je Natalia Oreiro (38), královna ať je kdekoliv, ale skutečnou hvězdou je na této straně planety od doby, kdy byla Divokým andělem. Právě končí svůj návštěvní maraton, který trval něco přes 48 hodin v Moskvě, kde časopis Hola! byl privilegovaným svědkem rozruchu mezi fanoušky, kteří žádali o pusu, objetí, selfie svou oblíbenou umělkyni. V sobotu 9., Nasha Natasha (naše Natalia), jak jí říkají v této zemi carů, se představila před 30 tisíci lidmi na festivale Super Diskoteca 90x, pořádaná vysílací stanicí Radio Record, jednou z nejdůležitějších v zemi. A ona, která je vděčná svému publiku, předem, v průběhu a poté hojně projevuje svou náklonnost v perfektním místním jazyce, aby bylo jasné, že ta láska je vzájemná.
Jak sis uspořádala čas, abys splnila takový úkol?
Nebylo to jednoduché (směje se), protože navíc jsme v plném natáčení filmu o Gildě.
V každém případě, bylo na to málo času, a přitom už to bylo dlouho naplánované. Tentokrát jsem nemohla dovolit, aby cíl mé cesty sdílel i Merlín, i když se chtěl ke mně přidat. Před dvěma lety mě doprovázel na části turné, které jsem měla po sedmnáctí ruských městech a mu se to líbilo. Tentokrát se mi to zdálo příliš hektické, protože kromě vystoupení, jsem měla setkání s fanoušky v obchodním centru, rozhovor, módní focení pro místní ženský časopis a meet & greet s fanoušky před odjezdem na letiště.
Co jsi mu naplánovala?
Ricardo musel jet do Salty a Jujuy hrát, takže jeli oni dva spolu.
Byla jsi pověřená k ukončení festivalu. Jaká to byla zkušenost?
Velmi vzrušující. Stále mě dojímá slyšet je zpívat se mnou španělsky. Tento festival se koná řadu let a účinkuje tam mnoho ruských kapel. Bylo to v aréně Olimpiyski a mě pozvali speciálně k ukončení festivalu. Byla to pocta. Začala jsem s "Río de la Plata" a pokračovala s "Me muero de amor" a "Cambio dolor". A doprovázela mě skvělá skupina tanečníků. Vtipný detail je, že moje šaty obsahovaly 10ti metrový závoj, ale když se začal zamotávat, rozhodla jsem se ho odhodit během show.
Po tolika výletech, jaká jsou tvoje oblíbená místa ve městě?
Miluji Rudé náměstí pro svou historii, líbí se mi kopule města, architektura… To co nemůžu jmenovat je nějaké místečko nebo bar, protože pro mě není snadné vyjít si. Je nevysvětlitelné to co mě s Ruskem spojuje a jeho lidé, je to něco velmi zvláštního.
V den, kdy jsem přiletěla, na letišti mě čekalo mnoho lidí a poté, co jsem byla na zvukovce, jsem se setkala se svými fanoušky v nákupním centru, kde mě po chvíli vyvedli, protože se to malinko vymklo, byla jsem v blízkosti 10 tisíci lidí. Darovali mi ruského Mickeyho pro Atu, panenky, kresby, polštáře s iniciály mé rodiny nebo čokolády...
Co děláš s tolika dárky?
Beru si je s sebou, protože vím, že mi je darovali s láskou. Ve skutečnosti jsme si musela koupit kufr navíc, což je něco, co se mi stává při každé návštěvě. Věci, které mi posílají pro Atu, mu dávám po částech, chci, aby si je užil a vážil si jich.
Jaký je tvůj syn?
Božský. Ata hodně mluví, je velmi hovorný, a je hrozně milý!
Máš plný diář. Je to pro tebe hodně náročné?
Mám hodně práce, ale naštěstí, si můžu zařídit, abych ho mohla vyzvedávat ve školce, například, nebo sdílet naše společné chvíle, je to otázkou organizace. Nyní jsem v plném proudu natáčení filmu o Gildě. Film bude mít premiéru 7. září, přesně na den, kdy to bude 20 let od její smrti. Na druhé straně, s Martínem Sastrem, režisérem Miss Tacuarembó, dokončujeme dokument o turné po Rusku, o kterém jsem ti říkala, a vypadá velmi pěkně. Jedna velmi dojemná zkušenost, zpívala jsem v cirkusech, což jsou tam státní znaky, a nejsou to stany, ani velkolepé stavby. Máme v úmyslu ho představit v červnu nebo červenci na Mezinárodním filmovém festivale v Moskvě. Tohle je rok splněných přání: udělala jsem to s myšlenkou pochopit to, co se děje jedné dívce, která pochází z El Cerro z Uruguaye, a která přichází do tak vzdálené země a přijímají ji s takovou láskou.
Zdroj: hola.com.ar
- Hola - Natalia Oreiro: "Když se zeptají mého syna čím chce být, až bude velký, odpoví "zahradníkem"" - 10.3.2016
Herečka odhaluje svou současné štěstí se svými muži, Ricardem Mollo a Merlínem Atahualpa. A říká. "Nejsem těhotná".
Natalia ujišťuje, že není těhotná. Mezi plány pro rok 2016 vypráví, že se připravuje na svou velkou výzvu: ztvárnit Gildu, slavnou zpěvačku. "Je to projekt mého života. Její hudba mě inspirovala v nejtěžších chvílích," říká...
Začala rok klidně. Po hraní v Entre Caníbales, Natalia Oreiro (38) se rozhodla dát si přestávku v televiz a věnovat se svému princátku, Merlínu Atahulpa (4),
synu, kterého má s Ricardem Mollo (58). Jela do Uruguaye a na své farmě v Carmelu se znovu spojila s přírodou. Říká: "Tam odpovívá svět. Odpojím se, starám se o zahrádku. Pro mě je pěstování brambor a mrkve něco přírozeného, protože jsem to dělala od dětství. Také jsem byla skaut, takže vím, jak založit oheň a užít si dobrý táborák. Ve skutečnosti jsme s Ricardem koupili obytný vůz, starý Chevrolet, a jeli jsme projet Córdobu," vyprávěla během prezentací nových nápojů Pomelada od Termy. Na této akci učila své fanoušky vybudovat vertikální zahrádku. "Pečovat o mé květiny je jako můj kabel k Zemi. Miluji venkov a ráda se o něj dělím se svým synem," vysvětluje.
Merlínovi se líbí zahrádka?
Líbí se mu! Vždy, když se ho zeptají, čím bude až bude velký, řekne: "Hudebník ne, chci být zahradníkem". Jak vidíš, má svůj charakter. Před nedávnem mě požádal, abych mu přestala říkat "lechón" (Pozn. začala mu tak říkat, protože stále chtěl její mateřské mléko), takže mu teď říkám "Ata".
Začal chodit do mateřské školky?
Ano. Od minulého roku chodí do školky a je šťastný. Nedávno (26. ledna) jsme oslavili jeho narozeniny se dvěma dětmi ze školky. Jeho dort byl celý s dinosaury, protože je teď miluje. Zná jména všech zvířat a rozlišuje mezi býložravci a masožravci. Génius! Jak vidíš, jsem pyšná matka.
Jaké další aktivity sdílá matka se synem?
Moc se nám líbí jízda na kole. Také touží po tom, abych mu četla. A to je něco, co děláme velmi často: minulý rok, například, v pátky jsem pro něj chodila do školky a brala ho do knihkupectví, abychom si četly pohádk. Knihy vytváří v dětech fantazii a znalosti.
Už 14 let jsi s Ricardem Mollo. Čím je to, že jsi do něj stále zamilovaná?
Ricardo je vemi prostý člověk a tohle mě odzbrojuje. Líbí se mi ta jednoduchost se kterou žije. Je to bytost se spoustou světla, a především je to skvělý muž. Myslím, že všichni tohle hledáme, dobré lidi, se kterými být a sdílet.
Zdroj: hola.com.ar
- Pronto - Natalia Oreiro: "S Ricardem neprožíváme krizi" - 2.3.2016
Natalia Oreiro (38) a Ricardo Mollo (58) se stále ukazují spolu a žijí pod jednou střechou, i když od minulého roku stále znějí řeči o jejich rozchodu. Vše začalo v polovině roku 2015, kdy se Oreiro spojila se svým kolegou Benjamínem Vicuňa. Oba natáčeli seriál Entre Caníbales a někteří ujišťovali, že polibky ze seriálu prožívají i ve skutečném životě.
Tato verze dostala na obrátkách hlavně kvůli současné skandální rvačce mezi Vicuňou a jeho ženou Pampitou Argohain. I když se nakonec Benjamín s Pampitou rozešli, žádný z nich neobjasnil, jestli vyvolávacím důvodem byla domnělá aféra Benjamína s Nati. Ona a Ricardo také nikdy nepotvrdili, že by si dali čas nebo se vzdálili jeden od druhého, i když je šlo vidět čím dál více oddělené.
Zdálo se, že bouře konečně přešla a oni jsou stále spolu, alespoň do té doby než se před pár dny zase ozval ten hlas, že se znovu rozběhly konflikty. Pokaždé, když se objeví zpráva o milostném rozchodu. Časopis Pronto se bezúspěšně snažil promluvit s dvojicí, která preferuje o tomto tématu nemluvit. Během léta je možné vidět Oreiro a jejího manžela jak si vyjdou ze svého domu ve čtvrti Palerma, diskutující a usmívající se, jak ukazují fotky z tohoto článku, oba preferují žít si svým krokem a vyhýbat se novinářům.
V klidu a s nízkým profilem, se obvykle rozhodnou pro ticho a nechat cirkulovat různé verze bez jejich potvrzení, či vyvrácení a proto nebylo jednoduché získat vyjádření Natalie. Byl to večírek jedné známé značky nápojů, jejiž je Natalia tváří, kde Natalia konečně mluvila. I když ze začátku volila odpovídat pouze na otázky ohledně své práce, nakonec sympaticky přistoupila mluvit o svém soukromí s krátkými, ale zvučnými frázemi.
Jsi stále partnerkou Ricarda?
Máme se moc dobře, jsme normální rodina jako každá jiná.
Ale byly časy, kdy vás bylo vidět vzdalující se.
Máme spoustu práce. Proto se snažíme, aby chvíle užívání si byly důležité. Ale jsme velmi v klidu.
Otravuje tě, že se stále mluví i tvém manželství?
Pokračuji ve svém životě a nic víc. Mnohokrát se říkaly věci, které neexistují a já se snažím jim nevěnovat pozornost.
Byli jste na dovolené spolu?
Ano, jistě! Máme dům na venkově v Uruguayi, který je velmi klidný a nám se líbí tam trávit čas. Navíc máme zahradu a mně se líbí, že můj syn se učí a je v kontaktu s přírodou. Nedávno oslavil čtvrté narozeniny a říká, že chce být zahradníkem. Ačkoli je ještě velmi malý, snažíme se ho doprovázet a bavíme se hraním si spolu na zahradě.
Ovlivňují tě na pracovní úrovni zvěsti, které se vytvářejí o tvém osobním životě?
Ne. Jak jsem řekla, snažím se pokračovat ve svém životě. Nyní budu natáčet film o Gildě a také pokračuji s novými nápady pro svou značku Las Oreiro. Také pokračuji s hudbou a i když letos nebudu pracovat v televizi, jsem se svou prací spokojená. Zapojuji se do svých projektů a mé rodiny jako vždy.
I když si nepřála už mluvit na to téma, byl to stručný moment, kdy mluvila o svém manželovi a bylo jasně řečeno, že manželství pokračuje. Ke zprávě o možném těhotenství, televizní producent Daniel Tobal napsal na Twitter, že herečka bude "asi ve dvou měsících", ale ona si nepřála dávat prohlášení. Nicméně po nějakém čase komunikovala přes Watsapp a portálu Ciudad.com vyvrátila sladké očekávání: "Ne, nejsem těhotná." Jasnačka.
Zdroj: Pronto
- Alta - Natalia Oreiro - Královna Rio de la Plata - únor
Natalia Oreiro - Vyrobena v Rio de la Plata
Uruguayská herečka a zpěvačka působící v Argentině začala svoji kariéru v 15 letech
a od té doby získala obdiv latinsko-amerického publika, které ji udělalo jednou z nejdůležitějších osobností místního šoubyznysu. Charisma, krása a talent jsou její klíče k úspěchu.
Třicet tisíc Rusů tančí cumbiu v Petrohradě. To je ukončení nejdůležitějšího hudebního festivalu v Rusku a Natalia Oreiro, oblečená v šatech s velkou Matrioškou na hrudi, zpívající její hit Cambio dolor provokuje v publiku eufórii. Tohle je jak nejslavnější uruguayská umělkyně na světě ukončila rok 2015 a před tím, než se uchýlila na léto na venkov mluvila pro časopis Alta z jejího domu v Palermu.
Děláš dokument o svém vztahu k Rusku. Co se učíš z této zkušenosti?
Začala jsem cestovat do Ruska když mi bylo 24, je to vztah, který byl vybudován postupem času, tak nějak jsme spolu vyrostli. Hodně dlouholetých fanoušků teď chodí na moje vystoupení se svými dětmi, mnoho babiček, které sledovali telenovely chodí se svými vnoučaty.
Muneca Brava je telenovela, která tam byla mnohokrát vysílána a vstoupila do dětství Rusů a jak vyrůstali, já jsem byla s nimi se svou prací, mnohokrát jsem je navštívila a vybudovali jsme si velmi silné pouto. Kromě toho jsem udělala loni velmi dlouhé turné, které dorazilo až na Sibiř, kam jsme letěli, a také jsme mnoho projeli sibiřským vlakem. To turné zahrnovalo 16 měst, skrz které je můj vztah s nimi propleten. Máme vzájemmou lásku a úžasný kulturní mix. Cítím se velmi pohodlně v jejich kultuře.
Tvoje charisma předčilo jazykovou bariéru.
Spousta se naučila španělsky přes mou hudbu, je to úžasný fenomén. Někdy si představuji a přemýšlím, že jsem musela mít něco společného s Ruskem v minulém životě, protože i když je to země daleká a cizí, pro mě je nyní přirozená.
Než jsme začali s rozhovorem, jsi mi řekla, že během tohoto období roku jsi obvykle "v hippie režimu" a že se odpoutáváš ode všeho celé léto. Jak trávíš tyto dny?
V úplně přirozeném stylu. Je to jako dát na dveře "obsazeno", nebo "volno". Pro mě je nezbytné, aby změna byla drastická a pomohla mi se od všeho odpoutat, potřebuju aby to tak bylo. Vždycky jsem to tak dělala, jedu na venkov do Uruguaye a jsem jiná osoba.
Co děláš v těchto chvílích naprosté dovolené?
Nic (směje se). Vařím, přemýšlím o věcech, jiné věci si zapisuji, jsem se svou rodinou, nic, to co dělá jakákoli osoba při svém odpočinku.
Jak se má tvůj syn Atahualpa?
Božsky, právě oslavil 4 roky a je krásný.
Máš cestovatelskou duši nebo to děláš jen pro práci?
Cestuji pořád, líbí se mi to, připisuji si procestované míle. Cestuji tolik kvůli práci, že potom si můžu vybrat udělat to pro potěšení a mám míle abych šla, kam chci, je to geniální.
Které jsou tvé oblíbené destinace?
Různé, ale vždy preferuji teplá místa, pralesní. Ráda bych poznala Amazonii, je to místo, které mám na svém cestovatelském seznamu.
Jak snášíš letištní/letadlové situace?
Mám CD, které se mi moc líbí a spoustu let mě doprovází, což je Bryan Eno a jmenuje se Ambient 1,
Music for Airports. On ho složil speciálně pro letiště a ta hudba je úžasná. Můžeš s ní meditovat nebo spát. Letištní situace jsou často hrozně osamocené, je to jakýsi stav sebekontroly. Snažím se to brát uvolněným způsobem, abych ji překročila s harmonii. Je spousta lidí, kteří jsou na leštích nervózní, ale já jsem úplně klidná a organizovaná, ráda lítám po lehku, se základními věcmi, v pohodlném oblečení a né tahat s sebou mnoho věcí.
Začínáš s natáčením filmu o životě argentinské zpěvačky Gildy. Jak to prožíváš?
Naprosto spokojeně, jsem v tom ponořená. Ten film bude mít premiéru v srpnu, bude moc hezký. Je to velmi vzrušující mít možnost se vložit do kůže Gildy, je to někdo, kdo se mi líbí spoustu let, v každé práci, kterou jsem dělala jsem se vždy snažila přinést ji do povědomí. Vždy jsem ji velmi obdivovala, takže ztvárnit ji je pro mě velké vzrušení, bude to krásný film.
Zdroj: Alta
back
Pak samozřejmě získat tón hlasu, zpívat ve stejném tónu, dýchat ve stejných místech. Byl to velmi dlouhý proces rekonstrukce skladeb. Ve stejnou dobu s filmem vychází soundtrack, kde jsou tři originální verze písní odlišné, než jsou ve filmu a jedna z nich je duet se skvělým Negro Rada, kde hraje i na bicí, je to spojení cumbie a candombe. Líbí se mi, jak skladba vyšla, je to jedna z verzí, které se mi na CD nejvíce líbí. Lorena Munoz, režisérka, je skvělá dokumentaristka, což mi zprůchodnilo cestu, protože jsem se později bavila se všemi osobami, které ona zkontaktovala a dělala s nimi rozhovor. Byla jsem v kontaktu se třemi jejími nejlepšími kamarádky, jejím synem, také s hudebními techniky, zvukaři a jejími hudebníky, kteří jsou nakonec součástí filmu, jako hudebníci ve filmu mají role a hrají i na CD. Proto je oživena nejen legenda Gilda, i Gilda jako žena, Myriam, máma, žena v domácnosti, učitelka v mateřské škole. Bylo pro mě hezké zkoumat a každá věcička, kterou jsem našla objevila zajistila, že se mi líbí víc, Gilda byla ženou mnoha hodnot. I když se jednalo o prostého člověka.
ale protože jsem velmi daleko, je to jedna z možností, jak být s nimi v přímém kontaktu. Ale pravda je, že je pro mě hodně těžké sdílet své věci. Tvořím po celý den, takové krásné věci se svým synem, i ve své profesi, ale nejsem posedlá tím, abych na tu síť hned nahrála fotku toho, co dělám. Obecně je celý tenhle proces hodně osobní a líbí se mi nebo lépe řečeno jsem zastáncem toho, že mé projekty jsou vidět až ve chvíli, kdy mají premiéru v kině a já jsem při tom na scéně. Takže je pro mě těžké, sdílet momenty z mého soukromého života, protože mám za to, že jsem hodně vidět, a ještě bych to měla dávat více vědět. Ale občas mě to baví. Ale Twitter, Facebook a Instagram nemám. Asi proto, že je tam až moc lidí a mně se z toho trochu točí hlava, nevím, no, prostě jsem tomu od začátku nepřišla na chuť.
Film Gilda, no me arrepiento de este amor (Nelituji této lásky) pod režií dokumentaristky Loreny Munoz, který bude mít svou premiéru letos v září, ukazuje její kroky od učitelky v mateřské škole až po zpěvačku, splněného snu, který jí proslavil. Oreiro a Suárez – který byl také návrhářem pro El Clan a Revolución – popisují, jaké to bylo přetvořit vzhled, styl, talismany a energii tak výjimečné osobnosti.
když byla její kariéra na samém vrcholu. Natalia, jejíž podobnost je neuvěřitelná, se vyjadřuje: „Její publikum a rodina mě přijali, protože ví, že můj obdiv k Gildě je opravdový.“ Poslední natáčecí den, kdy ztvárnila obdiv k Gildě, nastal v sobotu 28. května v Unione e Benevolenza, na večírku určeného ke konci natáčení. Nakonec Naty připravila velkolepou show s Ricardem Mollem v publiku.
kdo to je a zná její písně, ale málokdo ví, kdo skutečně byla Miriam, a to je ta výzva, které jsme čelili v tomto filmu. Získali jsme práva od jejího syna prostřednictvím rekonstrukce její historie s Lorenou Munoz, režisérkou, vyzpovídali jsme její rodinu, její nejlepší kamarádky, její muzikanty, a lidi, kteří jí znali z různých míst. Setkali jsme se i s jejím ex manželem Raulem, s Toti Giménez (jejím posledním přítelem)... Hele, tady jde moje zlatíčko! (přeruší Natalia. Merlín Atahualpa vyskočil z náručí svého otce Ricarda, a utíkal chodbou, aby objal svou maminku) Ato! (křičí). Ahoooj. Pojď sem, něco ti povím. Už pomalu s rozhovorem končím, lásko! (Dítě jí dá pusu a zase si hraje).
Ona milovala rock. Byla fanynkou Sui Generis, například. Myslíš, že by se jí líbilo vědět, že jsi vdaná za rockera? 
Poprvé jsem přijela v roce 2000 (pozn. v Rusku byla 11x, poprvé v červnu 2001) a od té doby jsem s těmi lidmi navázala jedinečné pouto, stále mě překvapují svou bezpodmínečnou láskou." Ta, která mluví euforicky a nadšeně, je Natalia Oreiro (38), královna ať je kdekoliv, ale skutečnou hvězdou je na této straně planety od doby, kdy byla Divokým andělem. Právě končí svůj návštěvní maraton, který trval něco přes 48 hodin v Moskvě, kde časopis Hola! byl privilegovaným svědkem rozruchu mezi fanoušky, kteří žádali o pusu, objetí, selfie svou oblíbenou umělkyni. V sobotu 9., Nasha Natasha (naše Natalia), jak jí říkají v této zemi carů, se představila před 30 tisíci lidmi na festivale Super Diskoteca 90x, pořádaná vysílací stanicí Radio Record, jednou z nejdůležitějších v zemi. A ona, která je vděčná svému publiku, předem, v průběhu a poté hojně projevuje svou náklonnost v perfektním místním jazyce, aby bylo jasné, že ta láska je vzájemná.
V každém případě, bylo na to málo času, a přitom už to bylo dlouho naplánované. Tentokrát jsem nemohla dovolit, aby cíl mé cesty sdílel i Merlín, i když se chtěl ke mně přidat. Před dvěma lety mě doprovázel na části turné, které jsem měla po sedmnáctí ruských městech a mu se to líbilo. Tentokrát se mi to zdálo příliš hektické, protože kromě vystoupení, jsem měla setkání s fanoušky v obchodním centru, rozhovor, módní focení pro místní ženský časopis a meet & greet s fanoušky před odjezdem na letiště.
V den, kdy jsem přiletěla, na letišti mě čekalo mnoho lidí a poté, co jsem byla na zvukovce, jsem se setkala se svými fanoušky v nákupním centru, kde mě po chvíli vyvedli, protože se to malinko vymklo, byla jsem v blízkosti 10 tisíci lidí. Darovali mi ruského Mickeyho pro Atu, panenky, kresby, polštáře s iniciály mé rodiny nebo čokolády...
synu, kterého má s Ricardem Mollo (58). Jela do Uruguaye a na své farmě v Carmelu se znovu spojila s přírodou. Říká: "Tam odpovívá svět. Odpojím se, starám se o zahrádku. Pro mě je pěstování brambor a mrkve něco přírozeného, protože jsem to dělala od dětství. Také jsem byla skaut, takže vím, jak založit oheň a užít si dobrý táborák. Ve skutečnosti jsme s Ricardem koupili obytný vůz, starý Chevrolet, a jeli jsme projet Córdobu," vyprávěla během prezentací nových nápojů Pomelada od Termy. Na této akci učila své fanoušky vybudovat vertikální zahrádku. "Pečovat o mé květiny je jako můj kabel k Zemi. Miluji venkov a ráda se o něj dělím se svým synem," vysvětluje.
Tato verze dostala na obrátkách hlavně kvůli současné skandální rvačce mezi Vicuňou a jeho ženou Pampitou Argohain. I když se nakonec Benjamín s Pampitou rozešli, žádný z nich neobjasnil, jestli vyvolávacím důvodem byla domnělá aféra Benjamína s Nati. Ona a Ricardo také nikdy nepotvrdili, že by si dali čas nebo se vzdálili jeden od druhého, i když je šlo vidět čím dál více oddělené.
Ano, jistě! Máme dům na venkově v Uruguayi, který je velmi klidný a nám se líbí tam trávit čas. Navíc máme zahradu a mně se líbí, že můj syn se učí a je v kontaktu s přírodou. Nedávno oslavil čtvrté narozeniny a říká, že chce být zahradníkem. Ačkoli je ještě velmi malý, snažíme se ho doprovázet a bavíme se hraním si spolu na zahradě.
a od té doby získala obdiv latinsko-amerického publika, které ji udělalo jednou z nejdůležitějších osobností místního šoubyznysu. Charisma, krása a talent jsou její klíče k úspěchu.
Muneca Brava je telenovela, která tam byla mnohokrát vysílána a vstoupila do dětství Rusů a jak vyrůstali, já jsem byla s nimi se svou prací, mnohokrát jsem je navštívila a vybudovali jsme si velmi silné pouto. Kromě toho jsem udělala loni velmi dlouhé turné, které dorazilo až na Sibiř, kam jsme letěli, a také jsme mnoho projeli sibiřským vlakem. To turné zahrnovalo 16 měst, skrz které je můj vztah s nimi propleten. Máme vzájemmou lásku a úžasný kulturní mix. Cítím se velmi pohodlně v jejich kultuře.
Music for Airports. On ho složil speciálně pro letiště a ta hudba je úžasná. Můžeš s ní meditovat nebo spát. Letištní situace jsou často hrozně osamocené, je to jakýsi stav sebekontroly. Snažím se to brát uvolněným způsobem, abych ji překročila s harmonii. Je spousta lidí, kteří jsou na leštích nervózní, ale já jsem úplně klidná a organizovaná, ráda lítám po lehku, se základními věcmi, v pohodlném oblečení a né tahat s sebou mnoho věcí.